Přední Kopanina je rozhodně zajímavým místem. Tak už jen zdejší kostel svaté Maří Magdalény, patronky ezoteriků a hermetiků, byl postaven na místě starého pohanského božiště, stejně tak i zdejší románská rotunda. A to není zdaleka vše.

Hřbitovní kaple byla v Přední Kopanině v roce 1867 přeměněna na truchlivou márnici – a od té doby tu prý strašilo. Je třeba si uvědomit, že na tomto území stávaly v časech pohanských různé svatyně a další pohanské symboly. A tak se stín slunečního a býčího kultu táhne jako čarovná nit touto krajinou a zasahuje i na Přední Kopaninu. Podle legendy sem docházela moudrá kněžna Ludmila, když ještě vyznávala pohanskou víru, a klaněla se bohyni Krasině. Zvláštní černá modla zpodobňovala matku s dítětem, později ji nahradila křesťanská Panna Marie s malým Ježíškem. Obě pacholátka svírala v ruce jablko, důležitý hermetický symbol.

Tajemné podzemní štoly

Tajemná byla ale socha svaté Juliany, kterou sem v časech barokních instalovali jezuité. V předvečer prvního májového dne se k rozcestí pořádala procesí a o významných svátcích i poutě.

Pod torzem původní památky se měly nacházet jakési skalní dutiny, a také ústí chodby z Okoře. Cosi v podzemí tu skutečně existuje a starousedlíci si ledacos pamatují. Prý se poblíž svaté Juliany ještě za první republiky dalo sestoupit k zavalenému vchodu do uzoučké štoly. Za války tu čistil speciální oddíl německých vojáků prostor u tohoto ústí. Každopádně se tu dál vyprávějí romantické a tajuplné příběhy o svaté Julianě, tajných chodbách a pokladech.

Legenda o statečné dívce

Svatá Juliana, zvaná též někdy z Cumae, žila na přelomu třetího a čtvrtého století za panování císaře Maximiana v Nikomédii (dnešní Turecko). Její rodiče byli pohané, ona ale tajně přijala křesťanství. Když jí bylo devět let, otec ji zasnoubil s bohatým římským správcem města a soudcem Eleusiem. Svatba se měla konat v den Julianiných osmnáctin. Těsně před svatbou se však Juliana přiznala, že je křesťankou a prohlásila, že si Eleusia vezme jen tehdy, pokud přestoupí na její víru. Pro všechny to bylo velké překvapení a dnes bychom řekli doslova šok. Otec Julianu přemlouval (i tělesnými tresty), aby se umoudřila, ale ona trvala na svém. Proto ji odevzdal snoubenci, aby s ní naložil, jak uzná za vhodné.

Ani on však Julianu neobměkčil, navíc se cítil potupen, a tak nechal svou nevěstu neskutečně krutě mučit a nakonec ji uvrhl do žaláře.

Ďábel dostal za vyučenou

Ve vězení se jí zjevil anděl a přemlouval ji, aby se poddala, vzdala se křesťanství a byla ušetřena mučení. Juliana však poznala přestrojeného ďábla, vůbec se s ním nepárala a zbila ho až z něj chlupy létaly. Nakonec jej svázala řetězem. Když si ji Eleusius opět předvolal, vedla ďábla na řetěze a cestou ho svrhla do hluboké propasti. Ale ani to jí nepomohlo. Protože se své víry nevzdala, nechal ji Eleusius vplést do kola s trny, vrhnout do rozžhaveného olova a do ohně. Jenže díky boží pomoci jí ani toto mučení neublížilo. Nakonec tedy byla 16. února 304 sťata mečem.

Úcta ke svaté panně a mučednici Julianě se ve středověku rozšířila po celé Evropě. Byla vzývána jako ochránkyně před pokušením od zlého ducha, jako patronka těhotných žen či osob trpících horečkou.

Jiří Nový a Ludmila Veselá

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1992983
DnesDnes83
VčeraVčera801
Tento týdenTento týden4003
Tento měsícTento měsíc12599

Partnerské weby