0742hruzna 1Kámen skrýval - a možná dosud ještě skrývá - ve svých zdech hrůzná tajemství. Hrad, který byl postaven někdy ve 13. století na pozoruhodné skále (odtud má konečně také své jméno), se stal za husitské revoluce důležitým opěrným bodem

bratříků mezi Táborem a Pelhřimovem. I poté zůstal v dobách vnitřních zápasů o vládu v zemi věrným stoupencem Jiřího z Poděbrad. Jeden z pozdějších majitelů hradu Kámen Oldřich Fifka z Vydří byl obviněn, že v jeho zdech zřídil penězokazeckou dílnu na výrobu falešných peněz. Před soudem se sice Fifka obhájil, ale jak se téměř po 400 letech ukázalo, nařčení bylo oprávněné. To by ale ještě nebylo to nejhorší. Když byl totiž hrad v roce 1673 za držení Jana Kryštofa z Malovic opravovaný a předělávaný na pohodlnější zámek, byla v jeho zdech objevena lidská kostra. Mrtvola podle legendy patřila nejmladší z trojice sester, které kdysi na hradě sídlily. Pověst říká, že nebožačku nechaly její sestry zazdít v hradní zdi a jejího právě v ten den narozeného nemanželského syna - to mělo být také motivem pro tento hrůzný čin - uškrtily a zakopaly na okraji vesnice (v místech, kde dnes stojí barokní kaple). Strašný zločin, nad který v té době nic horšího nebylo, ale nezůstal nepotrestán. Obě zlé sestry si vzal s sebou do pekla sám ďábel. Každou noc, když na nebi svítí úplněk, se ale nad hradem nese tichý nářek jejich utýrané sestry.

Rod se slavným erbem

Na hradě Kámen se také podobně jako jinde objevovala znamení zvěstující smrt hradního pána. Nebyly to ovšem tak jako na jiných jihočeských hradech bílé paní, ale bludičky, které se v neobyčejně velkých hejnech slétly před hradní palác, a tak daly najevo, že brzy někdo z rodu Malovců zemře. Malovcové z Malovic jsou jedním z nejstarších a nerozšířenějších českých vladyckých rodů, který má svůj společný rodový prapůvod s pány z Pardubic, se kterými má i podobný erb.

Soudu Božímu Jan Kryštof neušel

V průběhu 17. století byli někteří členové rodu povýšeni do stavu panského, ale byli často postiženi zvláštní rodovou nemocí, vyznačující se prudkostí povahy. V kronikách jsou doloženy jejich časté spory jak mezi sebou, tak se sousedy. Mnohdy šlo doslova na kordy, ozbrojené vydírání a dokonce pokusy o vraždu, jako například v roce 1584, kdy Petr starší Malovec chtěl v Čáslavi zastřelit Bohuchvala Vodu z Třebska. Ten se však nedal, ručnici mu vyrazil z rukou a ještě jej zranil na hlavě. Výtržnost měla dohru u soudu, protože držení střelné zbraně bylo tehdy zakázáno. Přísnému trestu ale Petr Malovec unikl, protože zastával vysoký post v Českém království. Když zemřel Jan Kryštof, za jehož držení byl hrad Kámen přestavěn na zámek a při tom byla objevena mrtvola nebohé ženy, nechal na svůj náhrobek napsat vskutku nezvyklý epitaf: „Ó čtenáři, co jsem já? Prach a popel. Co jsem byl? Urozený a statečný rytíř Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kámeně, Zvěstově a Libouni. A hle, nyní dědictví mé jsou červi. Byl jsem JMC rada, než proti smrti jsem rady nenašel. Byl jsem soudce zemský, sám pak soudu Božímu jsem neušel... Byl jsem nejvyšší země berník, nyní v berni smrti se nacházím. Co mně dnes, zejtra tobě. Vzdechni aspoň a řekni: odpočinutí věčné dej mu, Pane. A. D. 1677.“

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1966921
DnesDnes156
VčeraVčera902
Tento týdenTento týden1058
Tento měsícTento měsíc12526

Partnerské weby