Podle dobového vyobrazení to nebyla příliš pohledná žena. Přesto si takové zacházení, jakého se jí dostalo od jejího chotě – britského panovníka Jiřího IV., nezasloužila. Karolína Brunšvická se narodila 17. května roku 1768, tedy před 250 lety. Osudy princezen z panovnických rodů nebývají tak romantické, jak je známe z

pohádek. Z historie víme, že jen málokterá se vdávala z lásky, přednější byly totiž zájmy panovnických dynastií. Brunšvická princezna si svůj pohár hořkosti vypila až do dna. Princ waleský, budoucí britský král, byl jejím bratrancem. Se svojí láskou, Marií Annou Fitzherbert, se oženit nemohl. Ta byla totiž nejen katolického vyznání, ale rovněž již dvakrát ovdovělá. A aby neztratil nárok na trůn, měl se podřídit přání svého královského otce a Marii Annu zapudit. To se ovšem nestalo a princ waleský se s ní tajně oženil. Bohužel, nadělal dluhy a král Jiří III. začal nezdárného synka vydírat. Dluhy zaplatí a uklidní nervózní parlament, ale on se musí oženit s dívkou, kterou mu vyberou. Volba padla na nešťastnou Karolínu, které bylo v té době už sedmadvacet let.

Jiří zuřil, ale podvolil se. Jak se vyjádřil, manželka mu byla natolik odporná, že s ní odmítl sdílet společnou ložnici. Dlužno říci, že Karolína byla zřejmě stejného názoru, ani princ nebyl žádný Adonis a na jeho postavě se začínala projevovat jeho záliba v jídle a alkoholu. Diplomat lord Malmesbury, který byl svědkem okamžiku, kdy princ uviděl Karolínu poprvé, popsal scénu slovy: „Odvrátil se, přemístil se do nejvzdálenější části komnaty, zavolal mě k sobě a řekl: Harrisi, není mi dobře, prosím tě, přines mi sklenku brandy.“

Tradovalo se, že spolu spali pouze třikrát, přesto se jim za devět měsíců po svatbě narodila dcera. To je něco neuvěřitelného. Přimíchala snad Karolína svému novomanželovi do sklenky brandy nápoj lásky? V tehdejších dobách to nebylo nic neobvyklého. Babky kořenářky, ochotné poradit a pomoci, se totiž vyskytovaly na každém rohu.

Následník trůnu tedy splnil svou povinnost zplodit potomka a překvapené Karolíně hned poté oznámil formální odloučení. Ta to prý pochopila tak, že je volná a může si dělat, co chce. A také to dělala. Říká se, že střídala milence, jedním z nich byl například král Jáchym Neapolský, se kterým cestovala po celé Evropě a pyšně se s ním předváděla. Zdálo se, že život s princem waleským už vzdala. Situace se změnila po smrti krále Jiřího III., kdy se britským panovníkem stal její dosud zákonitý manžel. Být anglickou královnou, to bylo přece jen něco jiného než titul manželky prince waleského, a tak se Karolína domáhala svých práv. Král se s ní za pomoci parlamentu sice pokoušel rozvést, ale svůj názor měl i anglický lid. Ne, že by se mu tolik Karolína zamlouvala, ale nechuť ke králi byla větší. Po celém Westminsteru musely být rozestavěny stráže, které krotily dav, zatímco kolem nich procházelo procesí svědků, kteří vevnitř svědčili o královnině opovážlivém chování v cizině. Když pak přijela Karolína na korunovaci nového krále Jiřího IV. a domáhala se vstupu, zabouchla se jí brána Westminsterského opatství přímo před nosem.

O několik týdnů později zastihla Karolínu smrt. Někteří soudili, že byla otrávena, ale nikdy se to nepotvrdilo. Král Jiří IV. už se nikdy neoženil.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1966272
DnesDnes409
VčeraVčera796
Tento týdenTento týden409
Tento měsícTento měsíc11877

Partnerské weby