V roce 802 Frankové a Saracéni nelítostně bojovali o politickou a náboženskou nadvládu. V této napjaté situaci poslal bagdádský chalífa Hárún ar-Rašíd (Hárún Spravedlivý), vůdce muslimských věřících, svému křesťanskému odpůrci císaři Karlu Velikému neobvyklý dar

jako znamení míru a důkaz spojenectví. Bílého slona. Jako představitelé dvou znesvářených světů měli být nepřáteli, ale ve skutečnosti k sobě oba muži chovali úctu a možná i jistý druh přátelství. Dostat chobotnatce z Bagdádu přes Středomoří a Alpy do tehdejšího centra evropské moci - města Cáchy, se dodnes jeví jako nadlidský a téměř neuvěřitelný úkol. Jeho splnění je však historicky písemně doloženo.

Velký vzor pro Otce vlasti

Franský král a první středověký římský císař Karel I. Veliký (748-814), nazývaný také Otec Evropy, strávil většinu života v čele vojska. Podnítil asi padesát tažení, ovládl severní a střední Itálii, podrobil si Sasy, vyvrátil říši Avarů a bojoval proti Slovanům. Jeho říše byla založena především na válečných výbojích, obchodu a zemědělství. Proslul však nejen jako válečník a dobyvatel, ale také jako prozíravý státník a zákonodárce. Za své vlády udělal četné reformy - peněžní, politickou, vládní, vojenskou i duchovní. Éra jeho panování bývá nazývána Carolingian Renaissance (Karolinská renesance).Navíc byl vynikajícím diplomatem schopným jednat v několika jazycích a vyhledávaným spojencem, jehož přízeň si chtěly získat a udržet mnohé tehdejší korunované hlavy. O 500 let později se Karel Veliký stal velkým vzorem našeho krále Karla IV.

Spojenectví proti Byzanci

Z dnešního pohledu je považován za zakladatele dvou velkých států - Francie a Německa, kterým v podstatě určil dnešní hranice. Zatímco na Západě byl nejmocnějším mužem Karel Veliký, Východu vládl Hárún ar-Rašíd. Mezi oběma vládními centry v Bagdádu a Cáchách ležely tisíce kilometrů. A přesto docházelo mezi oběma k překvapivým kontaktům - sice nikoli při osobních jednáních, ale obratnou a prozíravou diplomatickou cestou. Především se oba panovníci potřebovali dohodnout na jednotném postupu při jednáních se společným nepřítelem - Byzancí.

Jméno "Hárún ar-Rašíd" nám zní jako z Pohádek tisíce a jedné noci. A skutečně se jedná o toho chalífu, který hraje důležitou roli ve slavné sbírce orientálních pohádek (O Aládínovi a kouzelná lampě, O Alí Babovi a čtyřiceti loupežnících, O Sindibádu mořeplavci, O ebenovém koni, O kupci a olivách, O zlatníkově manželce aj.). Jeho ohromující bohatství a počet manželek z něho učinily nesmrtelnou legendu. Ve skutečném životě však představoval pravý opak pohádkového hrdiny. Žil v letech 763 až 809 a byl pátým z řady slavných chalífů z vážené dynastie Abbásovců. Tato rodina převzala v roce 750 nadvládu nad Araby a vybrala si jako nové sídelní město Bagdád. Vládl na přelomu 8. a 9. století a podporoval kulturu, vědu, umění, básnictví, průmysl a obchod tak, že doba jeho panování se nazývá "zlatou dobou chalífátu bagdádského".

Velvyslanci s dary v ranci

V roce 797 se z popudu Karla Velikého vydala diplomatická mise na cestu z Porýní k Tigridu. Jedním z jejich cílů bylo pravděpodobně uzavření dohody o regulaci práv křesťanů žijících na územích Blízkého východu ovládaných Hárúnem. Byl to delikátní a nebezpečný úkol, hrozilo, že jeho nesplnění otřese samotnými základy franské říše. A to dokonce císař poslal chalífovi dary - fríské sukno a smečku loveckých psů. Nevídané! Dary pro nepřítele? Pro muže, který celé křesťanstvo považoval za ztělesnění ďábla? Poselstvo vedl židovský obchodník z Kolína nad Rýnem a králův finanční rádce jménem Isaak, který ovládal řadu jazyků. Orient již procestoval, takže se předpokládalo, že výprava úspěšně dospěje k cíli. Tato naděje se potvrdila. Uběhlo pět let a 20. července 802 se Isaak a jeho saský otrok Thankmar znovu objevili v Cáchách. Přivítal je sám Karel Veliký, který od Vánoc roku 800 nebyl již pouhým králem, ale také císařem říše římské.

Jak zemřel Abul-Abbas?

V zavazadlech měl Isaak mnoho dárků, které mu chalífa jako svému hostu věnoval a další poslal jeho pánovi (mechanické hodiny, drahocenné tkaniny a koberce, hedvábné látky, kadidlo, vonné masti i neznámé koření). Největší pozornost vzbudil již zmíněny slon, který s delegací urazil celou cestu z Bagdádu. Byl to velmi vzácný bílý slon indický, který slyšel na jméno "Abul -Abbas". Zvíře skončilo v císařově exkluzivním dvorním zvěřinci a patřilo zde k velmi obdivovaným atrakcím. Údajně zemřelo v roce 810, ale není známo, zda ve vysokém nebo mladém sloním věku. Brzy se o něm nashromáždilo obrovské množství pověstí: Abul-Abbas bojoval po boku Karla Velikého, Abul-Abbas se utopil v Rýnu, Abul-Abbas prochladnul a zemřel na zápal plic… Když se dnes v Porýní občas najde sloní kost, hned se říká, že jsou to pozůstatky Abula-Abbase, nejslavnějšího slona severně od Alp.

BOHUMIL TESAŘÍK

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1949543
DnesDnes65
VčeraVčera831
Tento týdenTento týden896
Tento měsícTento měsíc19198

Partnerské weby