Možná si někteří z vás vzpomínáte na školní dějepis, ve kterém jsme se učili o tomto vůdci největšího selského povstání v Uhersku. To, co nám bezpochyby utkvělo v paměti, byl neobyčejně krutý způsob jeho konce. Jiří Dóža byl posazen na do ruda rozžhavený železný

trůn a na hlavu mu byla dána neméně rozpálená koruna. To proto, aby si ještě v posledních chvílích zapamatoval, že napravovat tehdejší feudální poměry a pokusit se vládnout za přispění odbojných sedláků se nevyplácí.

Ovšem o jeho předchozím životě se toho mnoho neví. I erudovaní historici přiznávají, že jak předtím žil, je pro ně záhada. Narodil se roku 1470 v Sedmihradsku (součást dnešního Rumunska). Společensky se řadil mezi zemany, tehdejší nižší šlechtu. Chudý tedy rozhodně nebyl a problémy uherského poddaného lidu ho zajímat nemusely. Ovšem nešlo o žádného beránka. V životě středověkého šlechtice, a zvláště toho, který musel čelit osmanským výbojům, nebylo výjimkou, že měl na svědomí nějaký ten lidský život. V případě Jiřího Dóži to byl prý vznešený Turek. Král Vladislav Jagelonský Dóžu pasoval na rytíře a očekávalo se, že se postaví do čela křižácké výpravy. Tak se také stalo.

Byla za tím touha po slávě?

Členové křižácké výpravy však nebyli udatní rytíři a další šlechtici, jak tomu bývalo v dřívějších dobách. Ta Dóžova měla ve svých řadách sedláky, řemeslníky a těm bylo zřejmě jedno, zda „Turka“ porazí. Mnohem více jim leželo na srdci, že jejich rodiny doma strádají, že nemohou provozovat své řemeslo či se starat o pole a dobytek. A tak místo proti „musulmanům“ začali bojovat proti církvi a šlechtě. Velmi nevybíravým způsobem plenili jejich majetky, připravovali je o život. Do dějin Uherska vešlo toto povstání pod přídomkem „selské“ a zastaveno šlechtickými vojsky bylo v červenci roku 1514.

Odplata byla neúprosná. Dóžův bratr byl rozčtvrcen a několik stovek stoupenců odešlo z tohoto světa 20. července téhož roku krutou smrtí – nabodnutím na kůl. Následovalo uzákonění nevolnictví, takže lze říci, že poměry rolníků se ještě více zhoršily.

Naskýtá se otázka: Co vedlo Jiřího Dóžu, příslušníka nižší šlechty, k tomu, že se začal zastávat utlačovaných? Touha po majetku? Možná. Ale spíše by se dalo usuzovat, že touha po slávě. Možná se chtěl ujmout trůnu a vlády nad uherskou zemí a věřil, že mu to rozhořčení členové křižácké výpravy umožní.

Proč však dovolil davu, aby ničil církevní majetek? Vždyť musel být zapálený římský katolík? Jinak by se přece do čela křižáckých vojsk nepostavil...

LENKA STRÁNSKÁ