Pokračují aprílová chladna, která patří k častým projevům dubnové povětrnosti, třebaže se za poslední stoleté období vyskytla řada velmi teplých a někdy dokonce i rekordních dnů s nezvykle vysokými teplotami. Rekordní teploty v pražském Klementinu se vztahují k roku 2009, kdy v tento čas vystupovaly na více než

23 stupňů Celsia. Obdobně tomu bylo 13. dubna 1952 v Brodu nad Dyjí, kde naměřili 25,2 stupně Celsia, což již představovalo letní den. Mezi záporné rekordy se zařadilo období od 7. do 9. dubna 2012. Tehdy Louny a Žatec hlásily mráz minus 8 stupňů Celsia.

Při staročeském dělení roku na dvě přirozená období - léto a zimu - byl právě duben pokládán za dobu, ve které zima definitivně pozbývala své vlády. Proto se také duben nikdy neobejde bez početného střetávání a zápolení zimy s létem, a právě proto je pro něj nejpříznačnější vlastností značná povětrnostní nestálost a proměnlivost - ono příslovečné aprílové počasí. Typickou meteorologickou příčinou bývá tlaková níže se středem nad jižní Skandinávií nebo nad Baltským mořem. Ve vzniklém severozápadním proudění potom od Severního moře do střední Evropy postupují jednotlivé frontální systémy, které přinášejí vítr, déšť, sníh nebo i srážky smíšené, mezi nimiž se na čas objeví i krásná slunečnost. Tuto pestrost dubnového počasí lze dokumentovat velkým množstvím zajímavých písemných záznamů z našeho klimatohistorického fondu. Například v Kosmově kronice se píše: "Počátkem dubna roku 1092 napadlo množství sněhu a uhodily takové mrazy, jako málokdy bývá uprostřed zimy." Tato zpráva je o to zajímavější, že Kosmova doba bývá odborníky též nazývána "teplým středověkem". Kalendář historický národa českého zase uvádí: "Počátkem dubna Léta Páně 1420 začaly kvésti vinice." Ze starých letopisů českých se pak dozvídáme: "Po Velikonocích 4. dubna 1518 byly kolem Prahy ještě mrazy a veliké sucho, ačkoli jinde dost pršelo a ukazovala se dobrá úroda."

Nestálé aprílové počasí výstižně charakterizuje pranostika z poloviny 19. století: "V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost, a protož tak stále proměnlivé povětří, že se sotva v celém roku takové nalézá." V obdobném duchu hovoří i další výroky: „Ranní déšť a apríl jest stejný. V dubnu čas a panský kvas. Dubnové počasí nepojmenuješ. V dubnu se za den i devět druhů počasí sejde. Na dubnové počasí je předem každá sázka ztracená. Aprílové počasí jsou časy i nečasy." Aprílové počasí, na němž ovšem nelze dlouhodobě zakládat, však vítali sedláci, neboť se mělo jednat o předzvěst vydařené úrody: "Mokrý duben a máj chladný - k sýpkám, senům přístup žádný." Tím se rozumělo, že nastane tak hojná a bohatá úroda, že se stodoly naplní až téměř k prasknutí, takže se dovnitř už nikdo nevejde. Podobně se pak vyjadřuje i další rčení: "Když dubnový vítr chladně do stodoly fučí, po žních díru nenajde." Ani jarní duben však nedokáže zabránit tomu, aby se občas nevyskytlo nějaké to sněžení: "Ať si duben sebelepší bývá, přece se ovčákovi hůl zasněžívá." Dubnový sníh není u nás právě vítaným hostem. Zejména ve vyšších polohách chladnějších kopců a hor pak může v některých letech vyvolávat až svízelnou situaci v silniční dopravě. V dávné minulosti však byla dubnovému sněhu připisována značná cena: "Sníh dubnový jako mrva pohnojí." Kladně se hodnotil především sníh čerstvý, který se postupně rozpouštěl a byl zdrojem vláhy. Za škodlivý byl pak považován zejména sníh starý a zledovatělý, převládající někdy ještě ze zimních měsíců, který ležel na polích velmi dlouho. Tím vznikaly na uvězněných ozimech podmínky pro vznik plísně sněžné. Voda totiž ucpávala půdní kapiláry a působila tak nedostatek kyslíku v půdě, což se někdy projevovalo až odumíráním kořenové soustavy ozimů. V dnešní době postupného oteplování však tyto projevy už poněkud ustupují do pozadí a zjara je nahrazuje velmi často značný nedostatek vláhy.

O chladném dubnu s množstvím sněhu se však dozvídáme ze starých i novějších záznamů. Například v Pamětní knize Sobůlek u Kyjova se dočteme: "Dne 9. dubna roku 1740 byla ještě taková zima, že se víno šenkýřovi vozilo na saních." Také Dějiny města Jindřichova Hradce uvádějí: "Od Květné neděle až přes svátky, a zejména 7. dubna 1748, napadlo tolik sněhu, že jízdy přestávaly a pošta v Nové Bystřici sněhem zapadla." O velkých chladnech se též píše v dějinách Trpína a okolí: "Rok 1785 byl mokrý, studený a neúrodný. Dne 11. dubna zmrzl u Poličky kočí i s koněm." Z novodobých záznamů si připomeňme následující: "Po poměrně teplém a suchém období zasáhla i v povětrnostně jinak příznivém roce 1989 některé oblasti Československé republiky výrazná aprílová zima. Přecházející studená vlna byla v noci z 10. na 11. dubna zejména na severní Moravě a na rozsáhlém území Českomoravské vrchoviny provázena vydatným sněžením, které způsobilo potíže v dopravě, místní lesní polomy a poškození ovocných dřevin od mokrého sněhu, kterého napadlo až 25 centimetrů. Sníh v nižších polohách přitom zasypal již kvetoucí třešně a hrušně."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1850053
DnesDnes609
VčeraVčera754
Tento týdenTento týden1363
Tento měsícTento měsíc17271

Partnerské weby