Podle lidové meteorologie lze toto námi sledované období zařadit k významně přelomovým, neboť zprvu se jedná o vládu obávaných ledových mužů, po jejichž odeznění se dostavuje izidorské jaro se žofínskými dešti. Kromě toho ve staročeských kalendářích končilo jaro a nastával čas podletí - tedy jakási mezihra mezi

jarem a létem. Z pranostických světců si teď připomínáme pověstné ledové muže, kterými jsou Pankrác (12. 5.), Servác (13. 5.) a Bonifác (14. 5.), a hned za nimi se řadí svatá Žofie (15. 5.) i svatý Jan Nepomucký (16. 5.). V polovině května už dokáží při přílivu teplého vzduchu a dostatku slunečního záření teploty u nás dosahovat až ke 30 stupňům Celsia. Dne 14. května 1969 vystoupila teplota v pražském Klementinu až na hodnotu 32,5 stupně Celsia. Jinak tomu bylo po teplých dnech roku 2012, kdy nastalo výrazné ochlazení až k bodu mrazu. Dne 18. května se vyskytovaly silné přízemní mrazíky, někde až minus 8 stupňů Celsia, ve Volarech dokonce až minus 10,5 stupně Celsia. Tehdy u nás pomrzla mnohá vegetace.

Skutečně jen velice málo pranostik a přísloví vstoupilo u současného člověka tak ve známost jako "ojíněná skupina pranostik" o prostuzených květnových jitrech, která je spojena se jmény Pankráce, Serváce, Bonifáce a jejich "kuchařky" - například uplakané či počůrané Žofie. Pro tři studené světce se v lidových pojmenováních nejčastěji objevují všenapovídající označení, jako jsou třeba velcí ledoví muži, ledoví bratři, ledoví svatí, ledováci, zmrzlí muži, zmrzlí svatí, zmrzlíci, mokří bratři, ale zrovna tak i železní muži či železní bratři. Podle významového obsahu jednotlivých podání lidové slovesnosti můžeme rozlišit skupinu pranostik předpovídající obecně pokles teplot ještě s výskytem mrazů a mrazíků i vyhraněnou skupinu pranostik deštivých: "Nezamrazí-li ledoví bratři, alespoň tedy zastudí. Na Pankráce, Serváce a Bonifáce bývá chladno na jarní práce. Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všichni sedláci. Pan Serboni pálí stromy, Pankrác, Servác a Bonifác často květy klidí pro královnu Žofii. Tři ledoví byli svatí, ale často jsou nejvíce proklatí. Svatí, kteří u nás v půli května hrozí mrazy, jsou: Mamert (11. 5.), dále Pankrác, Servác, Bonifác, jejich kuchařka Žofie a také zmrzlý Jan Nepomucký (16. 5.). Pominou zmrzlíci, pominou mrazíci. V půli května - po mrazech je veta."

Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. Proto mnohé pranostické výroky znějí ještě poněkud dobově, cize a archaicky. O tzv. ledových svatých, ale i o studené Žofii, je zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. O ledových mužích píše i francouzský spisovatel Francois Rabelais v první polovině 16. století. Nejstarší doložené české pranostiky se k těmto květnových chladnům objevují až počátkem 17. století.

Jako ledoví muži s výskytem mrazů a mrazíků se u nás v současném teplém období objevují s četností výskytu jen v rozmezí 20 až 30 procent, přičemž stálé oteplování snižuje v poslední době jejich uplatnění ještě více. Německý meteorolog Gustav Hellmann například prokázal, že výrazná květnová ochlazení se ještě v některých obdobích 19. století dostavovala s četností výskytu 50 až 60 procent. Podle našich meteorologických stanic s dlouhými řadami pozorování se pak tři svatí s pravděpodobností 55 až 65 procent projevují spíše jako studení muži bez mrazů, a v 65 procentech případů jako muži mokří. K tomu hovoří též pranostiky: "Na svatého Pankráce, Serváce a Bonifáce pršky nejjistější bývají. Prší-li na studené muže, bude pršet po mnoho dnů. Studení svatí mrazí a nebo jsou deštiví. Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště často nemine. Na tři ledové - Pankráce, Serváce a Bonifáce padává voda. Deště ledových mužů mohou být přínosem pro vláhu."

Izidorské jaro, které vystřídá čas ledových mužů, bývá kolem poloviny měsíce ovlivněno vůbec nejvýraznější "předmedardovskou" vlnou deštivého počasí - tzv. žofínskými dešti. O tento lidový název se zasloužila především početná skupina pranostik k 15. květnu, tedy ke svátku svaté Žofie (15. 5.). Meteorologickou příčinou žofínských dešťů jsou pak vznikající teplotní rozdíly mezi prohřívající se evropskou pevninou a chladným oceánem, což způsobuje příliv vlhkého oceánského vzduchu až do střední Evropy: "Svatá Žofie - políčka zalije. Svatá Žofie vaří z vody. Den svaté Žofie - jistý déšť. Den svaté Žofie bez deště nemine. Na svatou Žofii je dobré vysazovat hlavatici (zelnou, kapustovou, květákovou, kedlubnovou a tuřínovou sazečku), neboť ráda zalévá."

Den svaté Žofie náleží podle staročeského kalendáře k poslednímu dni jara. Od následujícího 16. května se sice ještě hovořilo o jaru, to však mělo v lidové meteorologii přívlastek izidorské a ve staročeském dělení roku patřilo již do tzv. podletí. To také vystihuje první podletní pranostika: "Svatý Jan z Nepomuku (16. 5.), natahuje k létu ruku."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1896619
DnesDnes339
VčeraVčera632
Tento týdenTento týden3541
Tento měsícTento měsíc15047

Partnerské weby