V končícím podletí vrcholí fortunátské sušší období kolem 8. června, kdy se ke slovu dostává jeden z nejznámějších a nejproslavenějších světců vůbec - svatý Medard. K dalším referenčním světcům, kteří se nyní v pranostikách objevují, patří ještě svatý Bonifác

arcibiskup (5. 6.) a svatý Norbert (6. 6.). Z teplotních rekordů tohoto času si můžeme připomenout teplý a suchý rok 1947, kdy se počátkem června teploty šplhaly až nad 32 stupňů Celsia. Podobné horko bylo roku 1982 a zejména pak v roce 1998, kdy 6. června pražské Klementinum naměřilo 34 stupně Celsia. Před pěti lety nastaly počátkem června velké povodně zejména v Německu a také u nás. Silné deště na některých místech způsobily, že došlo k velké zátopě na Labi v Ústí nad Labem. V německém Pasově se tehdy jednalo o vůbec nejvyšší hladinu vody od roku 1501.

Když budeme zkoumat vliv předchozích měsíců na červnové počasí, můžeme zjistit, že žádný z těch letošních na něj nemá nějaký větší rozhodující vliv. Červen totiž patří k málo ovlivnitelným. Podle dlouhodobých pozorování však může středně kladně ovlivnit jeho teploty říjen minulého roku. V našem případě by to znamenalo, že by podle toho červen mohl být o něco teplejší než činí jeho průměrné teploty, neboť říjen roku 2017 se vyznačoval poměrně vysokými teplotami s průměrným výskytem srážek.

Fortunátské suché jaro doznívá někdy až ve dnech na přelomu první a druhé dekády června. Pro svůj převládající teplý a relativně suchý průběh se k němu ve starých kronikách a pamětních knihách pojí četné záznamy o konání náboženských procesí a veřejného modlení za déšť. Z polnohospodářského hlediska se tehdy jednalo o pochopitelnou záležitost, neboť dlouhodobé výrazné sucho se často podepisovalo na neúrodě. Proto alespoň občasné dešťové srážky byly v tomto čase vždy nesmírně vítány. V pamětech obce Šakvice se dočteme, že roku 1773 panovalo v červnu veliké sucho. Ze Šakvic proto vypravili zvláštní procesí ke svatému Antoníčkovi, aby vyprosilo milostivý déšť. Něco podobného si zapsal též městský hlásný F. I. Dremsa v Pelhřimově, když bylo v červnu roku 1790 takové sucho, že všechny trávy vyhořely. Špatně na tom bylo též obilí, což se odrazilo v nedostatku chleba. Na prosbu chudého lidu se tehdy konaly velké pobožnosti ze déšť, takže procesí chodila i v nočních hodinách. Všeobecný vzestup teplot v tuto dobu dokumentují následná rčení: "Kolem svatého arcibiskupa Bonifáce (5. 6.) včela sbírá medovice. Ledovým může být Robert (29. 4.) a posledním ledovým někdy Norbert (6. 6.). O svatém Norbertu chladna jdou ke čmertu. Svatý Norbert odedávna zahání chladna a přináší parna."

Výrazným mezníkem mezi doznívajícím suchem i teplým obdobím a následnou zvýšenou srážkovou činností s ochlazením pak mohou být dny na konci první červnové dekády. Tento začátek pronikání chladnějšího mořského vzduchu nad prohřívající se evropský subkontinent je v lidové meteorologii spojován zejména se jménem Medarda (8. 6.). Nástupem Medardovského času pak také podle lidové meteorologie končí tzv. podletí a začíná léto, třebaže astronomické zahájení je ve skutečnosti až o 13 dní později. Právě k Medardovi se také upínala pozornost našich předků, kteří s přáním, nadějemi, ale právě tak i s obavami, hleděli na budoucí vývoj povětrnosti. Čas kolem Medarda by totiž měl rozhodovat o tom, zda se ve střední Evropě uplatní tzv. "letní evropský monzun" převládajícího oceánského proudění ze západních směrů. Před řadou let bylo vypočítáno, že medardovské deště se u nás dostavují s pravděpodobností 60 až 70 procent. Pokud však vezmeme v úvahu řadu posledních let, je v našich středoevropských podmínkách vytrvalé deštivé počasí v rámci Medarda záležitostí už spíše jen výjimečnou. Někdy se totiž vytrvalejší deště nedostavují vůbec nebo jen sporadicky. Ještě méně častá je potom doba, po kterou tyto deště naše území zasahují, takže obávaná "čtyřicítka" se zřejmě stala už jenom symbolickou.

Medardovské počasí, které se však v některých letech může s určitými přestávkami uplatňovat po celou první polovinu léta, neušlo pozornosti dávných tvůrců lidové meteorologie, takže nám zůstala dlouhá řada převážně deštivých pranostik: "Medardova kápě - čtyřicet dní kape. Jaký den Medard zasvětí, takové budou senoseče. Nevyvezeš-li do Medarda hnoje, tož ti přes léto na dvoře hartá. Když na Medarda prší, voda břehy vrší. Když dne 8. června prší, tedy pršívá obvykle přes celý měsíc. Jaké je počasí o svatém Medardu, takové pak často panuje o žních. Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání. Jaké počasí o svatém Medardu bývá, takové se v létě po něm ozývá." V knize "Svět za tří českých králů" popisuje Marek Bydžovský z Florentina klasickou ukázku dávného naplnění deštivého Medarda: "Dne 8. června roku 1569 pršeti začalo a pršelo téměř po celý měsíc bez přestání. Z toho se řeka u Prahy rozvodnila a ke klášteru svaté Anny se rozlila, zatopila i vozovou cestu za svatým Pavlem a způsobila velkou škodu na dříví i staveních. Na ostrově voda vzala domek prachovny a odnesla jej až do Libně. Obyvatelé a návštěvníci kláštera svatého Kříže se za této povodně museli plavit na loďkách."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1921534
DnesDnes63
VčeraVčera889
Tento týdenTento týden1854
Tento měsícTento měsíc17874

Partnerské weby