Celý námi sledovaný čas se nese ve znamení ovčích chladen a vítských dešťů. Z významných pranostických světců stojí za připomínku svatý Barnabáš (11. 6.), svatá Tonička (12. 6.), svatý Antonín (13. 6.) a svatý Vít (15. 6.). Když zalistujeme v záznamech

teplotních rekordů, zjistíme, že v průběhu posledních desetiletí jsou dosahovány stále vyšší hodnoty. Například 12. června 2003 pražské Klementinum hlásilo 32,6 stupně Celsia a zároveň nastala i tropická noc s nejnižší naměřenou teplotou 20,2 stupně Celsia. Vysokých rekordních teplot jsme se dočkali též roku 2010. Dne 11. června u nás bylo dokonce tepleji než třeba v Chorvatsku, Španělsku a Itálii. Ve vrcholícím přílivu horkého vzduchu z Afriky vystoupily teploty například v Jindřichově Hradci na 32,2, v Českých Budějovicích na 32,6 a na Javorníku se jednalo téměř o 33 stupňů Celsia.

Pokud má už od jara počasí normální průběh, a jestliže patřil duben s květnem k dostatečně deštivým a teplotně poměrně chladnějším měsícům, čeká se od června především teplá, slunná a občas vlhká povětrnost: "Červen-li více suchý než mokrý panuje, dobrým vínem naše sudy naplňuje. Slunce v červnu sedláka nerozpálí, ale dlouhých dešťů jistě si nechválí. Vlhký a teplý červen má však sedlák rád."

Nechtěné je ovšem rovněž vyloženě chladné a deštivé červnové povětří: "Červen mokrý a studený - bývají žně obvykle zkaženy. Jestliže červen studený a mokrý bývá, obilí pak málo rodívá. Vlhký červen a studený - mnoho radosti z něj není. V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno." Pokud však na jaře a počátkem léta panuje výrazně suché počasí, snaží se pranostiky vytvořit vizi určitého zpoždění dešťů a právě tak i bouřek, při kterých obvykle spadne nejvíce vláhy: "Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí. Jestliže v máji neprší, červen to přeruší. Po suchém máji červnové kapky cenu zlata mají. Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začnem trávu kositi. Má-li v červnu duha konec v dolinách - nastanou plískanice, má-li konec na kopcích - budou pěkné časy. Často-li se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom přicházívá. Měsíc červen má vonět deštěm. Červnové větříky - časté deštíky. Deštivý červen celým létem prostupuje. Co z nebe prší, žádnému neuškodí. Vlhký a teplý červen obohacuje rolníka."

Také v červnu se v povětrnostních situacích často uplatňují různé setrvačné tendence, kdy teplo se suchem se dlouho drží: "Na suchou zemi nerado prší." A právě tak se může dlouho udržet sychravé přeháňkové počasí s nižšími teplotami: "V červnu zima a deště mohou se projevovat o Jánu (24. 6.) ještě". To může nakonec s určitými přestávkami probíhat po celý červen. Nejčastěji však ráz medardovské povětrnosti probíhá ve vlnách, mezi nimiž se na několik dní objevuje docela příjemné počasí se srážkovými útlumy. Jedna z dalších výraznějších vln vystupňované srážkové činnosti probíhající ve druhé červnové dekádě dostala pojmenování vítské deště, neboť je zde časová souvislost se svátkem svatého Víta (15. 6.). Vítské deště se společně s ovčími chladny u nás dostavují s pravděpodobností 60 až 70 procent, což v dávných časech nejednou způsobovalo značný úhyn hojně chovaných jehňat. Podle toho také dostalo ochlazení své pojmenování. Tendenci vlhkého počasí rovněž podporuje množství nejrůznějších pranostických výroků: "O svatém Barnabáši (11. 6.) bouřky často straší. Plačtivý Barnabáš - úroda na vinicích. Svatá Tonička (12. 6.) mívá často uplakané očička. Svatý Antonín (13. 6.) pevně veslo třímá, často na něj hřímá."

Množství výroků se vztahuje zejména ke svátku svatého Víta (15. 6.), kterého lidová meteorologie jmenovala dokonce patronem deštivé povětrnosti: "Svatý Vít dává trávě pít. Kam se vítr o svatém Vítu stáčí, tak se také listí otáčí. Den svatého Víta mnoho deště skýtá. Prší-li na svatého Víta, prší 31 dní. Když prší na svatého Víta, jest úrodný rok, ale žádný ječmen. Prší-li na svatého Víta, bývá špatná sklizeň žita. Od svatého Víta do Jana (24. 6.) mnoho deště. Když prší na Víta, bude pršet i na Jána."

O vydatných deštích a velké vodě v čase vítských dešťů nás informují četné obecní zápisy, staré letopisy, kalendáře či kroniky. Tak třeba v neděli před svatým Vítem 10. června roku 1431 nastala u města Kouřimi velká povodeň se záplavou z prudkého deště, jaký tam už sto let nepamatovali. Povodeň zatopila a odnesla špitál i s nemocnými, dále sladovny a domy s některými lidmi pod městem. Také jedna ze stran městských hradeb byla tou povodní zbořena. Nemalé škody vznikly též na dalších domech a stodolách. Další ze záznamů připomíná 11. červen roku 1574, kdy se kolem 23. hodiny strhlo hrozné povětří nad Opavou s hřímáním a blýskáním, kdy kroupy velké jako slepičí vejce - hranaté, ostré a uprostřed děravé - padaly. Ve městě, ale i v širokém okolí, vytloukly okna a vše pobily, takže se nedalo poznat, zda vůbec byla pole osita.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1966921
DnesDnes156
VčeraVčera902
Tento týdenTento týden1058
Tento měsícTento měsíc12526

Partnerské weby