Nutnost komunikace vyvstala s vývojem lidské rasy před 302 000 lety. Probíhala zřejmě nejprve formou skřeků, později se ale začaly vyvíjet různé gramatické jevy – z jednotného čísla se vyvinulo množné (a u indoevropštiny dokonce i dvojné číslo), u jazyků

obecně došlo k vývoji řady slovesných tvarů a u indoevropštiny i 8 – 9 tvarů pádových. Toto rozrůzňování jednoduchých jazyků vedlo k tomu, že jednotlivé skupiny lidí byly nuceny volit při styku s jinou skupinou lidí „lingua franca“, tedy vzájemně srozumitelný jazyk, kterým budou komunikovat. Současně s rozvojem písma a nutnosti překladatelů se tento problém objevoval již od Sumeru. Na území Evropy roli „prvního jazyka“ plnila starořečtina, latina (ta se časem rozrůznila v jazyky románské, ale stále zůstává platným státním jazykem ve Vatikánu), následně se o něco více prosazovaly portugalština, španělština, francouzština, němčina a ze slovanských jazyků ruština.

Umělé jazyky

Součástí odvěké snahy o nalezení univerzálního komunikačního prostředku byly i pokusy o vytvoření jazyků umělých, jako jsou například všeslovanské slovio, novoslověnština, interslavic nebo pro nás z historického hlediska významná staroslověnština. K opravdu skvostným umělým jazykům patří ido, interlingva a volapük, který nezapře germánského tvůrce. Snahy o mírové soužití a nestranný jazyk pro lidstvo završil svou prací Polák Ludwig Lazar Zamenhof, tvůrce esperanta. Do esperanta bylo mimo jiné přeloženo množství knih včetně Bible, používal jej papež Jan Pavel II., pořádají se v něm konference, někteří zpěváci v něm zpívají a uvažuje se i o jeho užití jako převodního a programovacího jazyka. Esperanto má velice logickou strukturu, stavba slov i vět je lehce odvoditelná a slovní zásobu se lze snadno naučit. V neposlední řadě nesmíme mezi umělými jazyky zapomenout zmínit jazyky programovací, založené na bázi angličtiny.

Globalizace angličtiny

Angličtina se jako dorozumívací jazyk „lingua franca“ rozšířila přes hegemonii USA i vlivem Velké Británie v poangličtěné části Irska a Skotska, dále Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, bývalých anglických koloniích apod. Za její pevnou pozicí ale do velké míry stojí i moderní technologie. Internet a ruku v ruce s ním i nadnárodní gigantické společnosti výrazně přispěly ke globalizaci, což s sebou přineslo nutnost pružné komunikace a řešení mezinárodního práva. Počátek století tak byl z hlediska komunikace ve znamení převratného vývoje. Podle statistiky Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) měl v roce 2000 svět jen 500 milionů uživatelů mobilních telefonů a 250 milionů uživatelů internetu, ale za posledních 10 let se počet uživatelů internetu a mobilů ve světě zvýšil na přibližně sedm miliard. Rozšíření technologií mělo na upevnění pozice angličtiny skutečně nezanedbatelný vliv – drtivé množství komunikace je vedeno v angličtině (téměř 98 %).

Má esperanto ještě naději?

Který jazyk by mohl být vhodnější volbou? Podle statistik se po angličtině nejčastěji učíme němčinu, ruštinu, popřípadě francouzštinu. Francouzština byla dlouho užívána jako jazyk diplomatů (jakožto románský jazyk), ruština je ale zase lépe srozumitelná Slovanům. Z hlediska hláskování je ruština oproti angličtině ve výhodě – částečně u ní totiž lze aplikovat pravidlo „piš, jak slyšíš“ – ovšem zápis azbukou tuto výhodu snižuje. V úvahu jednu dobu připadala také čínština se svou abecedou psanou v latince, tzv. pinyin. Od této možnosti se ovšem ustoupilo v okamžiku, kdy se ukázalo, že čínština je de facto směsice mezi sebou nesrozumitelných jazyků, které sjednocuje jen právě forma klasického zápisu. Jinak řečeno, poté, co se naučíme moderní čínštinu, která je používána i v médiích, jí všichni Číňané budou rozumět, nicméně zpětná vazba nebude možná. Moderní čínštinu totiž aktivně ovládá jen málo Číňanů. Nabízí se tedy otázka, zda by vzhledem k výše uvedenému nemohlo být vhodnější právě třeba již zmíněné esperanto. Jenže to i přes mnohé snahy nikdy nedosáhlo původně vytyčeného cíle univerzálně používaného jazyka na všech úrovních mezinárodní komunikace a vyučovaného na školách jako nejdůležitější hned po jazyce mateřském. Esperanto ale ještě není mrtvé – mluví jím přes dva miliony lidí a z toho pro některé (děti smíšených párů) představuje dokonce i jazyk mateřský. Může oslabení pozice angličtiny vlivem Brexitu poskytnout prostor pro posílení esperanta a plné rozvinutí jeho potenciálu? Možná ano, nechme se překvapit.

Martin Dokoupill

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2044760
DnesDnes388
VčeraVčera843
Tento týdenTento týden2292
Tento měsícTento měsíc19113

Partnerské weby