1344665
DnesDnes1070
VčeraVčera1653
Tento týdenTento týden8832
Tento měsícTento měsíc39501

Partnerské weby

 

Prevence

Katastrofy UFO v SSSR

Alexej Smirnov, nyní obchodník v komerčním podniku, dříve konstruktér raketové techniky, major Sovětské armády, uviděl 26.července 1981 v 5 hodin 10 minut na ran ním nebi dvě slunce. Jedno bylo obyčejné, druhé – v okruhu zlověstné červené záře.

„Zpočátku jsem si myslel, že jde o nějaký neobyčejný optický jev a dále jsem se tomu nevěnoval. Brzy přijelo auto, které mě dovezlo na velitelské stanoviště sboru. Tam už bylo více než 50 důstojníků, kteří se připravovali k výjezdu. V tu dobu však krvavý kotouč ohromnou rychlostí přiletěl shora od jihu, náhle zastavil a na 5 sekund visel nad našimi hlavami, aby pak prudce pod pravým úhlem odletěl a zmizel na východním obzoru.
Všichni jsme zůstali jako opaření. My, specialisté, jsme dobře věděli, že takový manévr při takové rychlosti a výšce úplně odporoval fyzikálním zákonům o setrvačnosti a gravitaci. Žádný pozemský létající stroj by něco takového nemohl provést.

Všechny nás ovládl silný pocit strachu a nejistoty. Když jsme se vrátili domů, zjistili jsme, že vše pozorovali další vojáci, členové našich rodin i ostatní obyvatelé našeho městečka. Nyní v Kyjevě, nedaleko odtud, bydlí manželka mého kolegy z tehdejší služby, Jelena Grigorjevna Zaslavská, která může vše, co říkám, potvrdit.

Jelena byla jedna z těch obyvatelek našeho městečka, která musela navštívit nemocnici kvůli prožitému stresu z této události. Lidé i vojáci pak často událost probírali – v kuchyních, kuřárnách. Ale ve službě mlčeli. Všichni znali přísně tajný příkaz, podle kterého měli všichni velitelé vojenských oddílů všechny zprávy o UFO pečlivě zadokumentovat podle zvláštních kritérií a odeslat je zvláštnímu oddílu do Moskvy.

Vzdušný prostor nad naším polygonem byl rozdělen na sektory. Každému příslušely ke sledování speciální radiolokátory, další sledovaly všechny parametry vzlétajících raket. Vše se natáčelo a fotografovalo, cíle i zásahy. Za dobu mé služby se vyskytly na dvě desítky UFO!

Sedmnáctého srpna 1985 ve 3 hodiny v noci jsme ze štábu našeho oddílu dostali zprávu, že jsou pozorovány řady objektů – kruhy, kříže, jakési divné body. Operační důstojník, podplukovník Valentin Ivanovič Kan, dal rozkaz je sestřelit.

Celý incident byl nafilmován na 11 km filmu s 20 – 40 násobným zvětšením. Na snímcích jsou objekty mnoha tipů. První a hlavní byl obrovský bílý kříž na temném nebi s rozpětím až 800 metrů. Prostě visel na nebi a potom jednoduše zmizel, jako kdyby se rozplynul ve vzduchu.

Další objekty byly kruhy – 7 bílých kruhů na černé obloze. Po celou dobu se proměňovaly. Dva kruhy se pohybovaly spolu, potom menší se slil s větším.

Třetí druh objektů byly jakési zvláštní tečky, které měnily svoji jasnost a svítivost.  Okamžitě byla informována Moskva. Na rozkazu sestřelit objekty nebylo nic zvláštního. Bylo to v době studené války, náš oddíl byl v blízkosti hranic s Íránem. Uvažovali jsme takto: Co když tyto objekty jsou nové špionážní přístroje? Vše se stalo navíc před zkouškami nových raket.

Osmnáctého srpna 1986 mne pověřili provést kontrolu odloučených pracovišť. Seděl jsem v kabině nákladního auta s řidičem – Kazachem, který stále ještě špatně uměl rusky. Bylo horko, kolem byla holá kazašská polopoušť.
Náhle mne přepadl strach. Přímo před námi, asi tak 500 – 700 metrů, visel ve výšce tří až čtyř metrů kovový disk o průměru 150 – 200 metrů. Strach přepadl i mého řidiče. Vykřikl něco po svém, strhl volant a vyskočil z vozu. Ten sjel z cesty a zapadl do příkopu. I já vyskočil z vozu. V ten moment objekt rychle vzlétl vzhůru. Oromnou rychlostí, bez zrychlení. Během jediného okamžiku ho již nebylo vidět, zůstal po něm pouze sloup zvířeného prachu.

Tehdy nás dohnaly další auta. Když jsme ostatním příhodu vyprávěli, rozhodl jsem se dál nepokračovat. Přeložil jsem náklad na jiná auta, sám jsem si sedl za volant a odvezl zraněného Kazacha do nemocnice. Pak jsem napsal o případu zprávu i speciální hlášení.

Doteď jsem hovořil o tom, co jsem viděl sám. Nyní to již není vojenské tajemství. Sovětský svaz již neexistuje. Na Ukrajině žijí dvě desítky mých kolegů ze služby, kteří mohou vše, co říkám, potvrdit, neboť toho byli sami svědky.
Byli jsme vlastenci, bránili jsme svoji vlast a dělali všechno pro obranu SSSR. V 80. letech byly schopny americké rakety Pershing do osmi minut dosáhnout hranic SSSR. Naším úkolem bylo udržet protivzdušnou obranu v takové pohotovosti, aby za tuto dobu bylo možné Pershingy sestřelit.

Naše rakety toho byly schopny. Měly vysokou nadzvukovou rychlost, ovšem jejich problémem bylo, že při takových podmínkách raketu obklopil plazmový obal a ta ztratila potřebnou manévrovací schopnost a možnost přenosu radarových povelů. Tisíce lidí v mnoha ústavech se snažili řešit tento problém. Znal jsem projekty Tupolevovy konstrukční kanceláře, které měly udivující charakteristiky, podobné UFO, i talíř, jehož fotografie prošly i v našem zpravodajském pořadu Vremja. Bohužel už jsme se nestačili naučit se s nimi létat.

Mezi námi, specialisty, se také hovořilo o tom, že vynikající raketový konstruktér Petr Grušin dal na konci roku 1978 rozkaz sestřelit objekt visící nad zkušebním polygonem na Balchaši. Objekt sestřelili z výšky 30 km a rozletěl se na tisíce malých kousků. Celé dny se polygon pročesával, vojákům, kteří nalezli cokoli z onoho objektu, dávali opušťák. Analýzy ukázaly, že jde o velmi neobyčejné součástky z podivných slitin, všechny na křemíkovém základě.
Petr Grušin pak v konstrukci své protiletadlové a protiraketové střely použil zvláštní součásti nebo byl na některé součástky křemík nanesen. Díky této technologii bylo možné sestrojit antirakety s vysokou nadzvukovou rychlostí, které mohly sestřelovat americké rakety ještě nad územím protivníka.

Po roce 1991, když bylo rozpuštěno KGB, se velké množství našich hlášení muselo dostat na Západ. Jak jinak by mohla vyjít v kanadském časopise zpráva o tom, jak americká zpravodajská služba dostala podklady o incidentu s UFO na vojenské základně na Sibiři? Diskovitý objekt se bezhlučně zavěsil nad základnu v době cvičného poplachu. Z neznámých důvodů kdosi vystřelil protiletadlovou střelu, která UFO sestřelila. To dopadlo nedaleko. Z 23 voláků, kteří se podíleli na průzkumu stroje, přežili dodnes pouze dva.

Čtrnáctého března 1998 bylo sestřeleno jakési „padající hořící letadlo“, které se přiblížilo k novovoroněžské jaderné elektrárně. Oficiální zprávy ITAR-TASS, RIA Novosti a jiné však hovořily o sestřeleném letadle An-26. Celá oblast, kde dopadly trosky tajemného letadla, byla neprodyšně uzavřena. Ovšem mezitím vyšlo najevo, že všechna letadla se ten den v pořádku vrátila na svá letiště a žádné nechybělo. Tři měsíce probíhalo vyšetřování v přísném utajení. Oblast byla stále uzavřena a pročesávána stovkami vojáků pod záminkou, že probíhá odminování lesů od bomb a min z dob Velké vlastenecké války. To, jak se měnily zprávy o incidentu, připomíná roswellský případ z roku 1947.
Podle ruských zdrojů,
-slk-
 

Planety radí i varují

E-Shop

Počasí Ústí nad Labem - Slunečno.cz