Pentre Ifan, což znamená „Ivanova vesnice“, je megalitická lokalita z roku nejméně 4000 př. n. l. Kdysi se tomuto místu říkalo Artur´s Quoit. Pentre Ifan je považován za vůbec nejkrásnější welšský horský megalit. Původně asi vznikl jako pohřební komora, ale hlína v průběhu tisíců let opadala a odhalila spodní stavbu. Příčný mnohatunový balvan leží stále na svém místě, položený přes tři vztyčené kameny. Balvany tvořící komoru jsou z místní vyvřeliny. Na portálovém kameni jsou slabé, ale jasně patrné stopy po dekoraci. Megalit zřejmě vyrostl na kopci, aby odpovídal mytologii stavitelů. Ti věřili, že duše mrtvých budou mít blíže do světa duchů, když budou jejich těla uložena k věčnému odpočinku na vyvýšeném místě – blíž k slunci, jež bylo uctíváno jako dárce světla, tepla a života.

Vykopávky v letech 1936-7 a 1958-9 ukázaly, že pohřební komora se původně nalézala v mělké oválné jámě a byla zakryta mohylou z hlíny dlouhou až třicet šest metrů. Polokruhová fasáda byla na každé straně jižně otočeného portálu označena vztyčenými kameny. Nebyla však nalezena ani stopa po hrobě a rovněž se zde nacházelo málo artefaktů. Podle místních pověstí jsou v lokalitě někdy vidět víly, jež lidé popisují jako „malé děti oděné jako vojáci v rudých čapkách“.

Původ stavitelů je předmětem debaty. Až donedávna panovala domněnka, že šlo o vyspělé kmeny z východního Středomoří, které se postupně stěhovaly na západ přes Řecko, Maltu, Španělsko, Portugalsko a Bretaň, až dorazily na britské ostrovy a do Irska. Ve všech těchto zemích cestou zanechaly ukázky pohřebních komor, chodbových hrobů, dolmenů a megalitických chrámů. Radiokarbonová metoda určování stáří však naznačila, že tato místa ve Walesu vznikla asi o tisíc let dříve než jejich středomořské protějšky.

Dodnes tedy nevíme nic o původu stavitelů i o původu tohoto horského megalitu.
(nag)