Možná jste prožili zvláštní setkání, podivné náhody nějakým způsobem ovlivnily váš osud. Toto je příběh paní Anny ze Vsetínska.
"Jsem z Valašska, obyčejná žena. Ráda čtu, co mi přijde pod ruku (také proč ne?), ač mi je 76 let. Má stařecká ješitnost mě nabádá k sepsání jednoho mého nezapomenutelného příběhu, odehrál se ve středních Čechách na chalupě v rodné vesnici mého manžela. Strávili jsme tam tehdy v letním čase tři měsíce. Jelikož manžela odvezli na 14 dní do nemocnice, zůstala jsem tam sama se slepicemi, kočkou a pejskem Alanem. Nevadilo mi to, jen jsem se trochu bála samoty, jelikož chaloupka stála na konci vesnice, a to i přes to, že se za mnou dvakrát v týdnu stavovala švagrová. S pejskem jsem se sblížila, měli jsme se rádi. Jednou jsem se musela vypravit do vesnice - bylo třeba nakoupit. Alana jsem před odchodem zamkla na dvoře, opustila jsem ho se slovy: „Hlídej!“ Když jsem byla asi v polovině vesnice, najednou z jedněch otevřených vrat vyběhl proti mně s vyceněnými tesáky vlčák. Byla jsem vyděšená, když tu se ozval štěkot našeho Alana, který se zlému psovu postavil, i když byl menší. Ochránil mě, ale zaplatil to nakonec, chudák, životem. Já utíkala pro pomoc, on tam zůstal v tratolišti krve. Byl hodně pokousaný, ale ještě žil. Nicméně rány se nehojily a zhnisaly, jeho stav se zhoršoval, musel být utracen. Snad cítil, že se mi něco stane, jinak totiž neutíkal. Ale tenkrát vyhrabal díru v plotě a běžel za mnou. Nikdy nezapomenu, jak mě zachránil. Bylo to ona pověstná „náhoda“ nebo ho vedl jeho šestý smysl?"