Všem dívkám a ženám, které se trápí hladovkami, dietami, týrají těla různým cvičením a utrácejí nekřesťanské peníze za „zázračné pilulky“ na hubnutí, je třeba připomenout krásu a štíhlost vyhlášené Francouzsky Angeliky - markýzy Andělů. A to ani ne tak krásu její filmové představitelky Michele Mercierové, ale skutečné literární postavy. Tato připomínka je na místě, neboť Angelika vynikala nejen krásou, ale právě tak i štíhlostí. A to navzdory tomu, že holdovala všem vybraným lahůdkám, které jí autoři dopřáli. Z dobrých věcí se totiž netloustne, pokud se ovšem jimi člověk nepřecpává, neboť labužník je fajnšmekr a nikoli husa na krmníku!
Zběžným nahlédnutím do romantických příběhů Angeliky zjistíme, že jako chudá šlechtična pojídala kapustovou polévku se slaninou a zaječí paštiky. Když však svůj život spojila s movitým de Peyrakem, přešla na paštiky z jeřábků, ke křepelkám na pánvi, medovým hranolkům, šlehačkovým krémům s broskvemi, mandlovým koláčkům s fíkovou zavařeninou. Na jejím stole obvykle nechybělo nejrůznější ovoce a karafy vín všech odstínů.
Později, když ji osud přinutil starat se o vlastní blahobyt sama, dala se v jistém období Angelika na provozování elegantních lokálů, kde se v oné době podávaly i různé čokoládové nápoje. Jeden z těchto pozoruhodných nápojů, které tehdy patřily k výsadám šlechty a velkých boháčů, je v románu dokonce zachycen detailněji: „Sto zrnek kakaa, dvě zrnka čínského či mexického černého koření, hrst anýzu, šest růží z Alexandrie, kousek dřeva z Campecha, dvě drachny skořice, dvanáct mandlí, dvanáct oříšků a půl homole cukru.“ To vše se pak po patřičném rozemletí, roztlučení a rozetření s přiměřeným množstvím vody uvařilo v homogenní lahodnou tekutinu, náležitě hustou.
(pak)