Nathaniel Filip je mladý český šansonier. Třebaže nikdo z jeho rodiny nezpíval, hudbu odmala obdivoval. Jeho hudební začátky jsou spojeny s chlapeckým sborem Boni Pueri, který doprovází Lucii Bílou na turné. Rád vystupuje před publikem a jeho zatím největší pýchou je CD My Way, které obsahuje jedenáct slavných písní v jeho podání a jehož patronkou se stala Eva Pilarová. Nathaniel Filip zpívá se svou kapelou evergreeny od Franka Sinatry, Edith Piaf či Louise Armstronga.
Proč právě šanson, jak jste se k němu dostal?
V letech 2007 - 2009 jsem žil v Londýně a pracoval jako mormonský misionář a sociální pracovník. Misie pro Mormony byla jedinečná, obohatila mne. V osmnácti letech mě do Církve přivedli dva američtí misionáři, kteří mě potkali na ulici. Po roce jsem se rozhodl, že chci jít také někam pomáhat lidem najít sebe sama, možná smysl života nebo jen nějakou radost a útěchu. Součástí práce byla i praktická pomoc potřebným a služba postiženým lidem. Dostal jsem se do Anglie, která se stala mým druhým domovem a dala mi jazykový vklad na celý život. Misie byla pro mne školou trpělivosti, pokory i učení se od ostatních. A pravděpodobně i základem lásky k šansonu, protože to je hudba plná lidských příběhů a emocí.
Máte nějaký pěvecký vzor a případně cíl, kam byste to chtěl dotáhnout?
Mou největší inspirací jsou dnes Shirley Bassey, ikona šansonu Edith Piaf a další velké hlasy, ale snažím se vytvořit si svůj vlastní nezaměnitelný styl. Moje cílová meta? Snad natočení duetu s Evou Pilarovou. Když to řeknu s velkou nadsázkou a humorem - chtěl bych být tak dobrý, aby ode mne chtěla věnování do bookletu svého CD.
Jak a kde žijete, čemu se věnujete ve volném čase?
Obecně tak třetinu času trávím ve svém bytě v Opatovicích nad Labem na okraji Hradce Králové, druhou třetinu ve Vídni, kde cvičíme s kapelou, a třetí na své chalupě v Uhersku na Pardubicku. Miluji pobyt v přírodě, ale zároveň jsem často v Praze, kde navštěvuji společenské akce a oblíbené kavárny. Pravidelně nesportuji, ale v pohybu jsem nepřetržitě. Dost cestuji. Za poslední dva roky jsem byl například třikrát v Hongkongu, rád bych se podíval do Thajska a africké Ghany.
Zažil jste na svých cestách něco nezapomenutelného?
Není to tak dlouho, co jsem se vrátil z Anglie. Tentokrát jsem byl ubytovaný v Cambridge, kam mě pozval děkan ze Saint John College. Když se člověk prochází po nádherných historických budovách a nádvořích, vidí kolem sebe scény z filmu Harry Potter. A i ta společná jídelna vypadá úplně stejně, vrací člověka o několik století zpátky. Když jsem tam usedal ke společné večeři se všemi profesory, oblečen ve smokingu, obsluhován lokaji v sále, kde není elektřina, ale svítí se obrovskými stříbrnými svícny, připadal jsem si jako v jiném světě. A jako host jsem seděl na čestné židli, kde několikrát seděli dva tudorovští králové a měsíc přede mnou i princ William.
Jaký je váš vztah k ezoterice? Byl jste na misii, určité napojení na duchovno mít jistě budete…
To nepopírám. Když jsem začal studovat Střední pedagogickou školu v Litomyšli, hned první den jsem zavítal do tamního muzea. Spolužáci, kteří většinou raději obcházeli hospůdky a další podniky, to moc nechápali. Ale pro mě to byla návštěva, která poznamenala směr mého života. Muzeem prováděla dáma, kterou, ač jsem to tehdy netušil, znala skoro celá Litomyšl. Byla to místními milovaná duchovní bytost, bylinářka a ezoterička. Po pár dnech, kdy jsme se začali vídat, se tato, v té době skoro osmdesátiletá paní, která v muzeu všem negativním návštěvníkům a stěžovatelům předváděla kotrmelce na kamenné dlažbě a měnila jejich myšlení k lepšímu, stala pro mě jakousi druhou babičkou. Byla duchovním průvodcem mých studentských let. Proto je pro mě dnes již třiaosmdesátiletá biologická inženýrka Božena Javůrková jedním z osudových lidí mého života. Často vzpomínám, jak za ní chodili lidé z Litomyšle a okolí, aby jim vysvětlila jejich sny. Nebo naopak vyhledávala ona je, aby jim sdělila zprávy od jejich blízkých, kteří je již opustili, aby ti žijící mohli pokračovat životem a netrápili se. Hodiny jsme trávili s kyvadlem. Fascinovalo mě, jak Boženka ze svého obývacího pokoje přesně určila, kde leží mobilní telefon, který kdosi ztratil na procházce v lese. Hlavní vliv na mě však mělo její pozitivní myšlení, dar vidět dobro a ochranné anděly všude kolem sebe.
Děkujeme za rozhovor. (zem)
Foto: Petr Mráček a www.nathanielfilip.cz