Podstatou germánského náboženství byla teze, že nejlepším způsobem, jak se dostat do nebe (Valhaly), je být strašným a udatným válečníkem, který se nebojí položit pro svou otčinu (Vaterland) život. Za odměnu na něj ve Valhale čeká ráj s nekonečným

obcováním se 40 pannami, které mu budou ošetřovat zranění a budou mu po vůli.

Na rozdíl od německých nacistů, kteří prokázali germánskému náboženství vskutku zlou službu, se ale vyskytly i jeho nezaujatí recenzenti. Mezi ně patřil i císař a dějepisec Tacitus, který ve svém díle Germánie nejen vyjmenovává božstva, ale v případech, kdy to je možné, navíc ztotožňuje řadu germánských bohů na základě jejich vnějších znaků s jejich římskými protějšky (například bohové Loki a bohyně Hel, Rán a různí démoni).

Popisuje například rituál, při kterém je bohyně Herthum - Matka Země, kterou nesmí pod trestem smrti nikdo spatřit na vlastní oči, vezena v kočáře taženém kravami po kraji a na závěr obřadně umyta v posvátném jezeře otroky, kteří jsou pak rituálně obětováni. Germáni také jako Keltové uctívali své bohy ve volné přírodě (což byl rozdíl od římských zvyků), protože podle jejich víry nesmí být Bůh nikdy uzavřen mezi zdi.

Drsné věštění

Kromě římských ekvivalentů některých germánských božstev zmiňuje Tacitus pár hrdinů antických bájí, konkrétně Herkula a Odyssea, kteří se měli také vyskytovat na jejich území. Všímá si i věšteckých způsobů germánských kněží, od těch nekrvavých, jako jsou zvláštní věštecká dřívka, odhad budoucnosti podle chování ptáků nebo posvátných koní, přes férovou metodu souboje mezi zajatým nepřítelem a vybraným zabijákem z vlastních řad, jehož výsledek předpoví výsledek nadcházející bitvy. Bezesporu nejkrvavějším způsobem věštby byl pokus zjistit budoucnost studiem střev rituálně podříznutého bezbranného zajatce. Je zajímavé, že na rozdíl od Tacita popisuje germánskou víru Julius Caesar tak, že barbaři podle něj uctívají jen Slunce, Měsíc a Oheň. Jiné božstvo podle něj neznají.

Písně o Nibelunzích

Ve skutečnosti je germánská víra plná skřítků (trollů), draků, zlatých prasat, vodních hadů, obrů, pokladů, a hlavně krve. Významnými zdroji pro poznání germánské mytologie je stará literatura skandinávská, hlavně islandská, norská a dánská. Na rozdíl od Keltů sice Germáni neměli své druidy, ale pro šíření náboženství využívali své pěvce „skaldy“, kteří v dobách před konvertováním ke kříži na základě starých bájí a legend skládali pro velmože hrdinské ódy. To je třeba případ Písně o Nibelunzích, kterou zpopularizoval Richard Wagner.

Svoji zvláštní verzi severogermánské mytologie měli i Vikingové, o čemž nám přinášejí do dnešních dob svědectví ti, kteří se s nimi potkali (například Adam z Brém). Jedním z nich byl i arabský vyslanec Ahmad Ibn Fadlán, působící jako vyslanec bagdádského kalífa u muslimských Bulharů usazených v 9. století v Povolží. Jeho osudy při setkáních s Vikingy - Varjagy usazenými na Volze hollywoodským způsobem zvěčnil Antonio Banderas ve filmu „13th warriors“, u nás vysílaného pod názvem Vikingové. Z pera Ahmad Ibn Fadlána také pocházejí důležité zprávy o germánských náboženských obřadech, ve kterých často hrály významnou roli ženy, coby šamanky. Avšak nejvíce práce při shromažďování podkladů o starém germánském náboženství a mytologii udělal Nor Snorr Sturluson, který je v roce 1220 zahrnul do své knihy Mladší Edda.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2760446
DnesDnes492
VčeraVčera458
Tento týdenTento týden1832
Tento měsícTento měsíc8129

Partnerské weby

apartman banner

Zdraviapuvab