Spíše než jako legendárního vojevůdce si ho dnes někteří lidé vybavují jako toho, kdo do vídeňské, potažmo české, kuchyně zavedl řízek, protože mu tato specialita v Miláně velmi zachutnala. A také to, že parmezán z trojobalu jeho osobní kuchař inovativně nahradil strouhankou. Bez vojenského pochodu, který na jeho

počest složil Johann Strauss starší, si pak občané Rakousko-Uherska nedokázali představit žádný větší parádemarš.

Ano, řeč je o maršálu Radeckém z Radče, legendárním vojevůdci, který byl za své úspěchy vyznamenán neuvěřitelnými sedmatřiceti vojenskými i státními vyznamenáními od potentátů z různých koutů Evropy.

A nebyla by to historická osobnost, kdyby její život nebyl opředen nějakou tou legendou. Zde je.

Jako mladík, kadet kyrysnického pluku, si prý nechal věštit od cikánky. Ta ho podle čar na dlani viděla jako skvělého vojáka, ba vojevůdce, který dosáhne na poli cti a slávy mnoha úspěchů. Předpověděla mu, že však v boji nezahyne. Věštba vyšla. Radecký zemřel v požehnaných 91 letech po pádu a zlomenině krčku stehenní kosti. Letos v lednu od jeho smrti uplynulo 160 let.

Kdo byl tedy onen Josef Václav Radecký z Radče, který byl při svém křtu obdařen hned pěti křestními jmény? Nejprve hraběcí synek, který spatřil světlo světa 2. listopadu roku 1766 na třebenickém zámku. Znamením Štír a ti, jak známo, bývají velice houževnatí a cílevědomí. Jeho matkou byla Marie Venantie, rozená Bechyňová z Lažan (bezpochyby potomek Kateřiny Bechyňové z Lažan, purkrabiny z Karlštejna, proslulé krutým zacházením se služebnými). Po studiích na proslulém piaristickém gymnáziu v Praze zahájil jako kadet své vojenské působení. Za pouhé tři roky se stal nadporučíkem a ostruhy si vysloužil v bojích s Turky. Proslulý maršál Laudon si ho pak vyvolil jako jednoho ze svých pobočníků.

Reformy neprošly

Vojenské úspěchy na sebe nenechaly čekat. Vyznamenal se například v bitvě u Hohenlindenu, bitvě u Caldiera a po Prešpurském míru byl převelen do Vídně. Roku 1809 se stal náčelníkem generálního štábu. Zde však příliš neuspěl, protože jím navržená reorganizace rakouské armády se zdála císařskému dvoru i vojenským kruhům příliš nákladná. Se svými reformami byl trnem v oku i ostatním velitelům, a proto ho na nějaký čas uklidili jako velitele Olomoucké pevnosti, což bylo pro zdejší obyvatele pravým požehnáním. Zasadil se totiž o zlepšení sanitárních podmínek města vysoušením močálů i výsadbou stromů.

V roce 1831 byl jmenován velitelem rakouských vojsk v Itálii a v roce 1836, ke svým sedmdesátým narozeninám pak obdařen hodností polního maršálka. V roce 1949 dosáhl slavného vítězství v bitvě u Novary, v níž porazil armádu Sardinského království. Touto bitvou skončilo první období sjednocování Itálie a Rakousko si na deset let uhájilo v severní Itálii své državy. Právě v tento rok byl Radecký jmenován generálním guvernérem Lombardsko-benátského království a velitelem II. armády. Na této pozici vytrval až do roku 1857, kdy svou aktivní a na události velice bohatou vojenskou kariéru ukončil. Po neuvěřitelných 72 letech.

Nákladný život hrdiny platil mecenáš

A jaký měl tento pozoruhodný muž soukromý život? Roku 1798 se oženil s Františkou, hraběnkou Strassoldo-Grafenberg, a přežil ji o čtyři roky. Měli spolu pět synů a tři dcery a později prý vedli nákladný způsob života, na který zřejmě Radeckého penze nestačila. Jedinou skvrnou na jeho dokonalé pověsti se tedy zdá být fakt, že se značně zadlužil. Ale tehdy bývalo dobrým zvykem, že slavné osobnosti měly své mecenáše, kteří je padnout nenechali. Ten Radeckého se jmenoval Joseph Gottfried Pargfrieder. Obětavě za něho platil dluhy, ale vymínil si, že Radecký bude pohřben ve Wetsdorfu v památníku rakouské armády na vrchu Heldenberg. V kryptě kryté obeliskem. Přání císaře Františka Josefa I., aby věhlasný vojevůdce spočinul po boku jeho předků v Kapucínské kryptě ve Vídni, zůstalo tedy nevyslyšeno.

Slavným lidem se stavějí pomníky. Jeden z nich byl umístěn na Malostranském náměstí v Praze, a to od roku 1858 do roku 1919. Češi, opilí svobodou, poslechli námitky italského velvyslanectví, kterému se socha Radeckého, jakožto „nepřítele“ sjednocení Itálie, nezamlouvala a pomník odstranili, respektive rozebrali. Sochu maršála Radeckého si dnes můžete prohlédnout v Lapidáriu Národního muzea na Pražském výstavišti. Podstavec nikoli, ten byl zničen spolu s bronzovými tabulkami se jmény bitev – Verona, Vincenza, Custozza, Novara. Míst největších vojenským triumfů maršála Josefa Václava Radeckého z Radče, rodáka z Čech.

LENKA STRÁNSKÁ

DODATEK

Radecký v umění

• Rakouský skladatel Johann Strauss st. složil Radetzky Marsch

• Pražský herec a dramatik Josef Jiří Kolár napsal v roce 1858 hru Vysloužilci, která oslavuje vojska pod Radeckého velením

• Postava Radeckého vystupuje ve filmech o císařovně Sissi (1955, 2009)

• Rakouský básník Franz Grillparzer napsal divadelní hru Feldmarschall Radetzky a epickou báseň Úda na Radeckého

• Postava polního maršála se objevuje i ve hře České nebe uváděné Divadlem Járy Cimrmana

Pomníky a pamětní desky

• + Ringstrasse ve Vídni od rakouského dvorního sochaře Caspara von Zumbusch

• + památník Walhalla u obce Donaustauf – busta maršála Radeckého

• + pamětní deska na zámku v Třebenicích

• + pamětní deska na kasárnách v Olomouci

• + pamětní deska v Miláně

• + expozice v Moravském zemském muzeu v Brně a v muzeu v Sedlčanech