Krakov je jedno z nejkrásnějších evropských měst na řece Visle. Také se mu říká město živých kamenů díky tisíciletým dějinám. Báje a legendy, které jej opřádají, připomínají pohádky. Název může pocházet od slovanského vladyky Kraka, nebo dokonce od českého knížete Kroka. S největší pravděpodobností jméno pochází od Keltů. Území obývali mnoho století před Slovany. Keltský název obce zněl Carragh a jméno legendárního keltiberského krále Crocco. Nejstarší část Krakova se nachází na opevněném Wawelském návrší (232 m. n. m.). Pahorek kdysi obklopovaly močály. Žili tady první obyvatelé z doby kamenné, Keltové, Slované a bojovníci lužické kultury. Pak se stal sídlem polských králů. Pod kopcem se tyčí socha draka a pár metrů od ní vyvěrá východ z dračí sluje. K té se váže legenda o vzniku města.
V pradávných dobách se ve skalní sluji usadila nebezpečná sedmihlavá saň. Tyranizovala obyvatele, napadala dobytek a nikdo se jí nedokázal postavit. Králi se přihlásil mladý švec, že strašlivého draka přemůže. Vyvrhnul ovci a naplnil ji sírou. Pomazal krví a předhodil drakovi. Nestvůra návnadu spolkla. Když se v ní vznítil oheň, spěchala k Visle. Drak hltavě pil tak dlouho, až puknul. Za odměnu dostal švec za ženu jednu z princezen. Král přenesl své sídlo na wawelský kopec a založil město Krakov.
Pohádka pro děti? Možná. Ale symbolika pohádek má svůj přesný význam. Krakovský příběh vznikl v dobách uctívání přírody. Symbol draka je vyjádřením původní energie, zemské siločáry. Tyto přírodní vibrace dokázali rozeznávat právě Keltové. Vždycky se říkalo, že pod zemí je síla, která ochraňuje Krakov. K narušení této pozitivní geozóny mohlo dojít krvavou bitvou nebo přírodní katastrofou. Ve spojení se zemskou radiací se aktivovala silná geopatogenní zóna. Ta měla ničivý vliv na vše živé a mohla se stát příčinou dalších katastrof. V hermetické symbolice se geopatogenní zóna nazývala dračí sílou. Syrová energie se musela ovládnout a zkrotit. V symbolech tak dochází k zabití draka. Teprve poté může začít opět působit ochranný charakter magnetické zemské siločáry. Je to jen jedna z teorií. Mohlo se také jednat o samotného krále a jeho neschopnost dobře vládnout. V magii se pracuje s myšlenkami. Když bojujeme s drakem, bojujeme sami se sebou. Pracujeme na sobě a na svých potlačovaných vášních, touhách a neřestech. Také bojujeme se svým strachem. Dračí sluj představuje podvědomí, skrývaná tajemství a strach z odhalené pravdy. Boj s drakem je vlastně krocení vlastních myšlenek a energie, která nás ničí, místo aby nám pomáhala. A ostatní symboly v krakovské pohádce? Schopnost ovládání myšlenek probíhá na principu rovnováhy ženské a mužské energie. Stojí na něm život, příroda i celý Vesmír. Bojovník s drakem představuje symbol mužské energie. Jeskyně, ve které se souboj odehrává, ženský princip. Samotný drak je základní, těžko ovladatelná podstata prapůvodní energie. Síra v ovčí kůži symbolizuje aktivní sluneční princip. Ten v útrobách draka nejprve aktivuje další jednostrannou energii - oheň. Oheň pohltí voda, čili jej zkrotí, usměrní a očistí. Poměr energií se dostává do rovnováhy. Teprve po „boji s drakem“ si král Krak získal skutečnou oblibu a slávu. Rozšířil a zvelebil město a panoval velmi dlouho. Po jeho smrti vystavěli za Krakovem mohylu. Dodnes zde probíhá každoroční slavnost na jeho počest.
Jana Zapletalová