Jak jste se dostal ke své profesi? Chtěl jste být malířem „odjakživa“?

V dětství jako kluk z vesnice jsem hořel zvědavostí. K přírodě, polím, lesům, ale i k lidem. Vše mě zajímalo. Asi v 15 letech jsem zjistil, že umím zachytit

přírodu kresbou, akvarelem. Tak vznikla neochvějná touha být malířem. A nejlépe dobrým malířem.

Samozřejmě jsem měl i mnoho koníčků. Nejprve to bylo sportování, poté příroda a hned na to fotografování. Ale touha být umělcem byla na prvním místě.

 

Měl jste sen, ve kterém vaše duše doputovala k zářícímu světlu a dostalo se jí mnohých odpovědí... Změnila tato událost váš život?

Ano, mívám sny. Živé a barevné. Raduji se z těch, kdy létám. To mám ruce napřažené kupředu a ty tvoří jakýsi vztlak. A já letím, unikám nepřátelům, slétám kopce, hory. Někdy trochu váhám, zda létání skutečně bude fungovat, ale pak se rozhodnu a letím.

Té jarní noci roku 2014 jsem byl nemocný. A tehdy se to stalo. Někdy o půlnoci jsem se ve snu zbavil těla a letěl jako duch zářícím – opalizujícím - tunelem, na jehož konci bylo mlžné, přívětivé světlo. Byl jsem překvapen, udiven, ale nebál jsem se. Vítězila zvídavost. To světlo bylo jako živé, promluvilo. Telepaticky. Ač jsem neměl oči, viděl jsem, ač jsem neměl uši, vnímal jsem. To světlo nemělo tvář, ale já je oslovil: „Králi!“ A Král byl milostivý a měl chuť se mnou komunikovat…

 

Můžete něco málo z toho, co jste se dozvěděl, prozradit čtenářům?

Přiznám se, že jsem měl pocit, že jsem jakoby u nějaké laboratoře, ze které proudí energie, síly, život. Vycítil jsem, že Světlo – Král je ochoten si se mnou povídat. Jenže já chtěl odpovědi na otázky. Na zvídavé otázky – kdo jsme my, lidé, jak jsme se vyvíjeli, proč tu jsme, jaký máme cíl, co s námi bude po smrti?

Žel, bylo málo času na to, abych se dověděl všechno. Moje návštěva byla omezena, vymezena časem. Možná jen minutami. Ale i tak jsem se dověděl to zásadní. To, o čem sní lidé, na čem bádají vědci. To zásadní teď vím.

 

Dokonce o tom  spolu s manželkou vydáváte knihu... 

Zbytek noci jsem zapisoval poznámky té události a rozhodl se sdělit svůj prožitek lidem. Vznikla kniha „ODJINUD co se stalo té noci“. Cítím to jako povinnost.

Ve vydání mi pomáhá má žena Jitka, která má nakladatelství. Oba chceme, aby to byla krásná kniha, poutavá a srozumitelná. A to i proto, že v ní převažuje poezie. Zdálo se mi, že ten prožitek nejde prózou vyjádřit. Běžné psaní, běžný popis té události by nepůsobil tak vzletně, tak vznešeně. Ta kniha je v podstatě báseň a obrazy a hudba. Přál jsem si, aby byla neobyčejná. A také láskyplná, něžná, ale pravdivá. Ve svém věku (81 let pozn. red.) už vím, co je to dívat se pravdě do očí.

Kniha bude pokřtěna ve Valticích v zámecké jízdárně počátkem listopadu. Kmotrem bude režisér Zdeněk Troška.

 

Máte tedy, co se životní filozofie týká, jasno? Dostalo se vám odpovědí, které většina z nás hledá třeba celý život?

Ano, filozofie mě zajímá a mohu prohlásit, že jsem se dověděl věci překvapivé, že jasno mám. To jasno ovšem znamená přijmout nové poznatky, ve kterých je mnoho zklamání. Básnivě bych řekl, že můj sen zbortil mnohé lidské sny, touhy a přání. Je mi to moc a moc líto, že mnohé je jinak, než si lidé vybájili. Neboť lidé si odnepaměti vytvářejí báje a pohádky a v podstatě se utěšují. Je mi to líto!

 

Dotkl se váš zážitek i vaší práce, malování?

Můj zážitek mě hluboce zasáhl. Měl jsem pocit, že mi spadly „šupiny“ z očí. Že najednou vím, co mám dělat, co malovat, nežít iluzemi. Vznikl například obraz „Vševidoucí“, ale i mnoho jiných rozměrných obrazů. Můj sen mi odpověděl na otázku, co má pro člověka smysl, proč má usilovat o štěstí jiných, že nemá smysl sobectví, závist, hromadění majetku.

Jistě, mnohé jsem již před snem tušil, ale po té události, po návštěvě „Krále“, se mi potvrdilo, že život je smysluplný.

 

Vy malujete, vaše manželka je ředitelkou galerie a vydavatelství. Jak se prolínají vaše zájmy a profese?

Skoro 40 let jsem jako malíř na „volné noze“. A jsem šťastným člověkem. Nebojím se to říkat. Mám skvělou ženu Jitku. To je štěstí největší. Je důležité, že je mi při práci i oponentem, i to člověk potřebuje. Ostatně při vydávání knih je vždy kritika potřebná. Moje žena je navíc i výtvarně nadaná, má vkus a cit. Není divu, že jsme geny předali naší dceři Julii, z jejíchž úspěchů máme obrovskou radost.

 

Měl byste nějaký vzkaz pro čtenáře Spiritu?

Časopis Spirit znám. Je dobře, že se v naší zemi někdo stará i o duši člověka. Víte, letos na začátku jara jsem ve Valdštejnském paláci v Praze na vernisáži o mé nové knize začal vyprávět. Vybrané společnosti. A věřte nebo ne, lidé se začali docela nahlas smát. Já to ustál… a potom už bylo absolutní ticho. Pochopili, že nejde o žert. Že nejde o slávu, že nejde o byznys, že jde o duši člověka. A také o lásku. A tu přeji všem.

Ludmila Veselá

 

DODATEK

Ukázka z knihy

Čas I.

Meč času

na tenké niti

nade mnou visí.

Napsal jsem

tuto knihu,

bojoval s kompromisy.

Že trpké ovoce

často na stromě bývá?

Čas zvedá obočí,

prstem na mě kývá.

Proč ve svém věku

neříkat pravdu,

kdo jsem,

jaký jsem,

proč se nezamyslet,

co je,

co není sen!

Láska

 

Nevím, co skutečné bylo,

co byl klam,

byl jsem až Tam.

Tam, kde je všechno,

tam, kde je nic,

tam, kde se všechno mění,

tam, kde je všechno,

tam, kde nic není.

 

Ať zde, ať tam,

přemítám.

Život se mi před očima mění.

Poznal jsem,

že nad lásku

nic krásnějšího není.

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

3021023
DnesDnes161
VčeraVčera217
Tento týdenTento týden1043
Tento měsícTento měsíc161

Partnerské weby

apartman banner

Zdraviapuvab