Čtenářka Olga z Vyškovska redakci požádala: „Můžete mi zjistit od nějaké jasnovidky, co se stane s duší kočičky po smrti? Lidé si možná myslí, že zvíře duši nemá a nebo jeho duše umírá spolu s tělem. Ale já si myslím, že je to jinak. V prosinci mi

umřela krásná kočička, tříbarevná angorka, které bylo 13 let. Možná to bylo stářím, možná jí selhaly ledviny, s těmi se léčila. Pohřbila jsem ji na zahradě, ale pak jsem měla opakovaně pocit, že je v domě. Otevřely se třeba náhle dveře (vždy až po jedenácté  hodině v noci), přesně tak, jak si je sama otevírala. Ozvalo se zamňoukání v chodbě za dveřmi, slyšela jsem ho i několikrát venku. Jednou jsem ji dokonce viděla jako stín běžet po bezu, co mám na zahradě, nebo se začala třást válenda, jako by na ni skočila, bylo to její oblíbené místo. Pozorovala jsem to zhruba po dobu čtyř měsíců po její smrti, potom to ustalo. Tak by mě zajímalo, co se s ní stalo. Jestli se převtělila, nebo odešla někam mezi mrtvá zvířata... A možná s námi pořád je, jen se už nechce ukazovat. Moc mi chybí…“

Kartářka Jája(Jarmila Dušková) mimo jiné působí jako médium a je schopná kontaktu s dušemi zesnulých. K dotazu uvedla: „Duše zvířat oproti lidským duším odcházejí obvykle do nižší dimenze v ‚nebi‘, těch dimenzí je tam celkem asi dvanáct, jak mi bylo sděleno při komunikaci s vyšším já. Ale pokud člověk zemře a jeho láska ke zvířecímu miláčkovi byla velmi silná, mohou se opět setkat, být zase spolu i ve vyšších sférách. Ráda bych ale vysvětlila, že se duše zvířat nikdy nemohou narodit do podoby lidské. Vracejí se sem, do našeho světa, opět jako pomocníci ve zvířecí podobě. Citlivější jedinci poznají, zda se jejich čtyřnohý miláček, který je po smrti, nadále zdržuje v jejich přítomnosti, tedy v prostoru, kde pobýval dříve. V takovém případě je vhodné se s pejskem nebo třeba kočičkou rozloučit, aby se duše mohla uvolnit, aby jí nebylo bráněno v cestě k opětovnému narození.“

(zem)

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.