2211Pomáhají2Stejně jako máme anděly strážné, mohou nám pomáhat zesnulí příbuzní a přátelé. Své o tom ví kartářka a jasnovidka Naděžda Iždinská, která vnímá propojení s říší smrti od dětských let.

Naďa vypráví: Bylo mi devět let, když otec zemřel. Maminka se vrátila z nemocnice uplakaná a já s naprostou jistotou věděla, že je mrtvý. A zrovna tak jsem později věděla, že mě chrání. Ve škole pokaždé, když jsem se něčeho bála, třeba že mě učitel zavolá k tabuli, se stalo něco, co mi pomohlo.

Zmařené vdavky

Otec mi později dvakrát ve snu rozmlouval svatbu, protože věděl co by se stalo. Poprvé jsem se chtěla vdávat, když mi bylo osmnáct. Měla jsem známost ze slušné a poměrně bohaté rodiny, přesto se mi zdálo o tatínkovi, který mi velmi důrazně říkal, abych se nevdávala a v žádném případě s nimi nebydlela. Věděla jsem, že to není jen tak a časem se ukázalo, před čím mě varoval. Do půl roku zemřeli oba rodiče toho chlapce a později i on, bylo mu pouhých 26 let, na rakovinu. Nikdo netušil, proč onemocněli, ale náhoda to nebyla. Jejich domek byl po letech zbourán a v ulici vyrostl nový činžovní dům. A v jedné jeho části, vchod byl v místech, kde stával domek té rodiny, se podezřele často mezi nájemníky objevovala rakovina. Nikdo to neuměl vysvětlit, ale pak se zjistilo, že je v podloží geologický zlom, byla tam silná geopatogenní zóna. Proto určitě otec nechtěl, abych se tam přivdala. Pak jsem měla další známost, říkalo se mu Ahmed, jeho rodina mě měla ráda. A já měla opět zvláštní sen. V tom snu jsem tatínka navštívila v nemocnici, setkali jsme se v nemocniční zahradě. Donesl mi lahvičku s nějakým obsahem a říkal mi, abych si Ahmeda nebrala, že se mu nelíbí. Pak někam zmizel. Čekala jsem na něj, hledala ho. Ptala jsem se nějaké sestry, jestli ho neviděla, a ona že zemřel. A já na to - "jak zemřel, tohle mi teď dal," ukazovala jsem jí lahvičku. Odpověděla mi, že mi to dal, abych se za něj modlila. U nás se říká, že když vás ve snu člověk, který už není mezi živými, obdaruje, dává vám tím šanci na změnu života k lepšímu. Opět jsem ze snu neměla dobrý pocit, svatbu jsem si začala rozmýšlet. A pak se po čase Ahmed s někým pohádal a pobili se. Zatkla ho policie a zřejmě výslech neprobíhal standardním způsobem, protože Ahmed ráno zemřel v cele zadržených. Kdybych si ho vzala, byla bych vdova.

Vdala jsem se pak až v 29 letech, nespěchala jsem, byla jsem ostražitá. Tehdejší manžel musel do Minsku, jeli s kolegou jedním autem. A já měla divný sen. Stála jsem na hřbitově a dívala se na hrobku, ze které vyšel můj otec a děda. Řekli mi: "Nehledej tady, je na živu." Probudila jsem se a volala mi máma, že se stala nehoda. Auto se otočilo na střechu, kolega manžela, který řídil, zemřel, ale manžel byl naštěstí jen zraněný. Tohle manželství nám nevydrželo, ale když jsem si později brala současného manžela Williama, s nímž jsem už 36 let, zdálo se mi o otci naposledy. Ve snu za mnou přišel ve vojenské uniformě, protože to býval voják, a řekl mi: "Jsem tady naposled, už mě nepotřebuješ."

Duše zůstávají propojené

Lidé, které jsme milovali a kteří měli rádi nás, nechtějí, bychom trpěli, aby se nám něco stalo. Traduje se, že nám pomáhají, když se za ně modlíme - když ne nahlas, pak alespoň v duchu. Když moc truchlíme, leckdy nás přijdou utěšit. Velké ochranné pouto bývá často mezi rodiči a dětmi. Moje maminka zemřela v prosinci 2001. Cestovala jsem z Prahy na pohřeb do Grodna. Měla jsem před sebou poslední úsek cesty z Brestu do Grodna, což je asi šestihodinová jízda autobusem. A zdál se mi hodně zvláštní sen. Dívala jsem se do zrcadla a uviděla maminčinu tvář. Říkala mi: "Nikam nepospíchej, zůstaň kde jsi. Ostatní ať si jedou, ale ty ne." Po dvou hodinách jízdy měl autobus poruchu, zůstal stát na silnici. Za námi jel další, tak se dost lidí namačkalo do něj, ale já zůstala, že počkám na náhradní dopravu. Ta dorazila asi za hodinu. A co se nestalo - autobus, který nabíral lidi ve snaze pomoci, havaroval, skončil v příkopě. Projížděli jsme kolem, byla tam policie, houkaly sanitky, nevypadalo to dobře. Když jsem přijela do Grodna, čekal tam na autobusovém nádraží bratr a byl šťastný, že se mi nic nestalo. Měl o mě velký strach, v televizi už běžely zprávy o nehodě, bylo tam hodně zraněných. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že říše mrtvých existuje. Lze to vnímat tak, jako by mezi námi a světem mrtvých bylo takové to zvláštní tmavé polopropustné sklo. Zesnulí nás vidí, ale my je většinou ne. Pouze někteří jedinci mají s nimi spojení. Například o bulharské vědmě Vanze je známo, že měla informace o klientech díky tomu, že jí je předávali jejich zesnulí příbuzní. Já sice mám určité spojení na druhý břeh také, ale dostávám pouze zprávy, které mají chránit mě. S klienty pracuji jinak, informace čerpám z energetického informačního pole, kterému se říká Akáša. Díky tomuto napojení se také to, co lidem sděluji, plní.

(zem)

 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2644484
DnesDnes1263
VčeraVčera782
Tento týdenTento týden2045
Tento měsícTento měsíc14433

Partnerské weby

apartman banner