Al Jazirat Al Hamra vybudovaly místní kmeny na Arabském poloostrově ve 14. století. V překladu Červený ostrov poskytoval několika stovkám obyvatel nejen střechu nad hlavou, ale také obživu. Většina se živila lovem

perel. Ve 20. století, kdy se populace rozrostla na několik tisíc obyvatel, najednou všichni odešli. Nikdo netuší proč, ale má se za to, že za jejich odchodem jsou zlé síly.

Prokleté město?

Al Jazirat Al Hamra stojí dodnes, přesto na turistických mapách k nalezení není. Komu se ale povede místo navštívit, najde tu mnoho budov pokrytých prachem a pískem. Zdá se až neuvěřitelné, že budovy postavené z korálu a hlíny stojí dodnes. Střechy vyrobené z datlových palem také obstály. Odolávají přímému slunci i písečným bouřím.

Za vylidněním mohly být kmenové konflikty, pohodlnější život jinde, ale některé zdroje tvrdí, že za vším jsou duchové. V každém případě bylo město opuštěno ve spěchu.

Energie plná strachu

Kdo městečko navštíví, hlavně ve večerních hodinách, uslyší záhadné zvuky, které nemají vysvětlení. Prý jsou živeny lidským strachem. Čím větší strach je, tím silnější jsou i zvuky. Návštěvníci odtud utíkají v panické hrůze.

Svědci hovoří o stínových postavách, které se potulují mezi zdmi, a jak se objeví, tak zase záhadně mizí. Existují i videozáznamy, které přítomnost duchů potvrzují. Nejčastěji se ale na místě lze setkat s duchy mrtvých zvířat. Říká se, že za vším je stavební materiál, ze kterého jsou budovy postaveny. Jsou jakýmsi vodičem mezi světem mrtvých a živých.

Místní duchové mají zvláštní a děsivou metodu, jak se některých návštěvníků zbavit. Napojí se přímo na jejich strach, který jim pak promítnou v té nejreálnější podobě. Dají tak jasně najevo, kdo je a není vítán.

Nepsaná pravidla

Ve městě nelze nalézt žádného průvodce ani bránu, kterou se vchází. Hostům se dostane jen doporučení, které nikdo raději neporušuje. Například by zde lidé neměli nechávat žádné jídlo. Nejen, že se zbytky rozkládají dlouho, ale mohou přilákat spoustu divokých zvířat.

Samozřejmostí je nezanechávat žádný odpad. Šlapat po rostlinách také není přípustné, vegetaci na takovém místě trvá dlouho, než se zase obnoví. Nedoporučuje se rozdělávat oheň. Předměty, které zde lidé kdysi zanechali, musejí zůstat na místě.

Al Jazirat Al Hamra tak zůstává zachován pro další generace. Úcta se vzdává dokonce i místním duchům. Jsou zde přece jen stálými obyvateli.

(nad)

Foto: archiv a Pixabay