Opatovický poklad

Tento příběh se stal před třiceti pěti lety. Pracoval jsem tenkrát v opatovické elektrárně a našli se tu lidé, kteří pátrali po tzv. opatovickém pokladu. Vyprávělo se, že se kvůli němu dokonce ponořili do Labe dva potápěči a našli nějaké železné dveře pod vodou. Jenže pak při další m potápění oba zahynuli. Povídalo se, že opatovické podzemí skrývá mnoho chodeb, dnes jsou mnohé zasypané kvůli nezvaným návštěvníkům. Některé vedou prý až do studny na Kunětické hoře, tam stával velký klášter. Kunětická hora je dokonce i v naučném slovníku uvedená jako naleziště prvku stroncia. Tento prvek nahrazuje vápník při jeho velkém nedostat ku v těle. Ale k věci. Napadla mne myšlenka, jak snadno najít místo uložení pokladu. Je-li v podzemí tolik stříbra, zlata, monstrancí a kalichů, jak popisuje A. Jirásek v Kronice Karla IV., neměl by to být velký problém.

Jednoduchost mého nápadu byl postavena na fyzikálních zákonitostech. Každý kov ve větším množství přece přitahuje blesky. Vzal jsem si tedy oblek, hranatý kufřík a poznámkový blok. Budu se vydávat za studenta, který má za úkol průzkum meteorologických podmínek v okolí elektráren. Chodil jsem po domech nejstarších starousedlíků a vyptával jsem se, kde v posledních letech nejčastěji uhodil do země blesk. Výsledek byl překvapující. Několik obyvatel, netušíce, proč mě to zajímá, mi ukázalo na stejné místo. Blesky míjely věž kostela za hospodou i velký strom, který tam tehdy stál, dnes nemám tušení jestli tam ještě je. Všechny udeřily na malou zahrádku jednoho starého pána. Vybraly si zrovna to jeho malé políčko u domku. Vím, že se tu mezi lidmi vyprávělo, že ve sklepení staré hospůdky, která je v zatáčce za kasárnami, jsou zasypané nějaké chodby. Potápěči, o nichž jsem se již zmínil a kteří zahynuli, hledali na špatné straně, než je poklad uložen.

Každý musí uznat, že není normální, aby blesky letěly kolem věže kostela a nereagovaly na hromosvod, vyhnuly se vysokému stromu a uhodily opakovaně na rovnou plochu, na políčko. Podle mne by tam musel být pod zemí zakopaný tank ještě z války.
Josef. K., Teplice

Synova ostraha

Po svatbě si mne manžel odvezl na Slovensko do 300 let starého domu, k němuž poslední ministr spravedlnosti Rakouska-Uherska nechal přistavět secesní nadstavbu, jež mu měla sloužit jako lovecká chata. Nechal si vybudovat i hrobku, kam si přál být po své smrti uložen, ale přání mu rodina nevyplnila. K domu patřil překrásný park s tenisovými kurty a altánem, ale park byl po roce 1960 rozdělen na 8 stavebních pozemků. Během let se v domě vystřídala řada obyvatel a sama nevím proč, na mne dělal dojem opuštěnosti a smutku.
Brzo jsem pochopila, že přes všechny sliby a ujišťování nejsem v domě vítána. Ač jsem se snažila sebevíc, byla jsem jen "Češka". Protože jsem si s manželovou matkou nerozuměla, bývala jsem často sama. Možná proto mi neuniklo, že se z ničeho nic otevírají těžké 4 metry vysoké dveře, kdosi chodí po půdě, přestože jsou dveře zamčené. Často jsem měla pocit, že v místnosti nejsem sama. Po 1,5 roce se nám narodil synek, ale byl velmi slabý. Někteří lidé si mysleli, že dlouho žít nebude a zahráli si na osud. Po dlouhém pobytu v nemocnici jsem potřebovala doplnit zásoby. Ve vsi bylo jen to nejzákladnější, proto jsem se rozhodla odjet nakoupit do města.
Dvoutýdenního synka jsem nechala babičce. Ve městě se auto rozbilo a my se vrátili domů dříve, než bylo naplánováno. Syna jsem našla vysvlečeného na úzkém gauči pod otevřeným oknem. Venku bylo 14 stupňů Celsia. Promodralého jsem jej zabalila a trnula hrůzou, co se bude dít. Ale nestalo se nic. Pochopila jsem, že v domě nejsme vítáni, ale že má dobrého anděla strážného. Učila jsem se základům péče o dítě v praxi. Knihy jsou bezva, ale když je problém, není čas hledat . Malý brzy lezl, a to tak rychle, že jsem mu sotva stačila. Byl zázrak, že nenastydl, když lezl po studených podlahách nevytápěných místností. Jednou jsem měla otevřený kufříkový stroj, připravovala jsem si cívku k zasunutí. V tom okamžiku se přiřítil náš synek, opřel se jednou ručičkou o hranu kufříku a druhou o jeho horní část. Ta se převážila a spadla plnou vahou na jeho prstík. V hrůze jsem byla přesvědčená, že musí mít prst oddělený od ruky. Okamžitě jsem stroj zvedla, ale na prstu nebylo vidět nic, než trochu odřená kůže. Když jsme zkoušeli vložit papír mezi kufřík a šicí stroj, pokaždé se roztrhl. V noci jsem si znovu celou situaci promítala před očima. Uvědomila jsem si , že víko stroje padalo jakoby zpomaleně. Dodnes nevím, čí to byla zásluha, ale děkuji za to jak duchu pana grófa, tak andělům, protože našeho syna statečně hlídají už 33 let a věřte, že mají často opravdu hodně práce.
Alena T., Rudolfov

Příčiny nemocí

Pomáhám lidem několik let v oblasti přírodního léčitelství, duchovního poradenství, včetně etikoterapie. Během praxe jsem poznala desítky lidí, kteří mají zájem o alternativní způsoby léčení a snaží se opravdu i nad příčinami svých nemocí zamyslet. Z jakého důvodu přišla? Pro to potkalo zrovna mne? Takové i jiné otázky si obvykle klademe. Zdravotní problém se vždy projeví ztrátou vnitřní rovnováhy, jde o nepoctivost nás samých k sobě. Nemoc j edar, který nám byl dán, abychom skrze bolest a utrpení pochopili pokoru. Tím vnitřně zesílíme, pokročíme ve svém duchovním vývoji. Je důležité si uvědomit, kde jsem chybovali, komu jsem ublížili - vědomě či nevědomě, koho naše ego třeba jen v myšlenkách zraňovalo, či jsem zapomněli na své potřeby. Měli bychom se zklidnit, zkoncentrovat na své „já“ a z hloubky srdce a s pokorou poprosit za odpuštění nejvyšší sílu. Nemoc může být záležitost karmická, je osudově dána. Příčina tkví v těžkých přestupcích proti božím vesmírným zákonům. S tímto úzce souvisí naše rodové linie, lze uvést dopady karmy na naše předky, kteří v minulých inkarnacích někoho vážně duševně či fyzicky poškodili. Svoji roli hrají i tzv. kletby, na jejich zmírnění či rozluštění je nutno do hloubi duchovně pracovat. Je holý nesmysl být přesvědčen, že lze kletbu naráz zrušit či stáhnout z dotyčného člověka. I zde je na místě trpělivost a pokora, prosba o „boží milost“. Do naší karmy mají možnost zasahovat i astrální bytosti, kterým bylo nějakým způsobem kdysi ublíženo v minulých inkarnacích. Dále může být onemocnění zaviněno duševně-duchovní příčinou, jde o chybné, nesprávné myšlení. Živíme v sobě pocity viny, křivdy, nenávisti, pýchy, nedokážeme odpustit srdcem, chybí nám nadhled a tolerance. Pokud tyto negativní ba přímo zničující emoce udržujeme ve své mysli delší dobu, přecházejí na fyzické tělo, kde se „myšlenka“ zhmotní a tím dojde k onemocnění, mnohdy zhoubného charakteru. Nemoc bychom se měli naučit přijmout a poděkovat za ni nejvyšší síle - za důrazné upozornění, že jdeme po nesprávné cestě. Zde je třeba uplatnit upřímnost a poctivost sám k sobě. Zmobilizovat v sobě veškeré síly a plně důvěřovat v uzdravení a v boží milost. V mé praxi využívám léčivě vizuální meditace, při nichž dochází k vnitřní očistě, rozpuštění emočních bloků, posílení a uzdravení ducha - duše - těla. Vytvářím využívám i bioenergetické obrázky, které vnímám vnitřním zrakem a dělám je přímo na dotyčného klienta. Pomocí etikoterapie nacházím příčinu - původ nemocí. Na planetu Zemi jsem přišli každý z nás s určitým životním posláním. Snažme se tedy s láskou pečovat o duši i tělo, abychom tento úkol mohli co nejzodpovědněji splnit. Pěstujme v sobě radost, naději, lásku a pokoru, kéž svými myšlenkami vytváříme blahodárnou, uzdravující, požehnanou energii. Pro nás všechny i matku Zemi.
Dušana P., Plasy
 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2455420
DnesDnes658
VčeraVčera796
Tento týdenTento týden3327
Tento měsícTento měsíc6366

Partnerské weby

apartman banner