Na samém okraji našeho Slezska, těsně u hranice s Polskem, se táhne rozptýlená obec Chotěbuz. Ta ještě počátkem středověku platila za ústřední centrum tehdejší moci. Teď se Chotěbuzi dávná sláva vrátila prostřednictvím úžasného archeoparku. Počátky

hradiště v Chotěbuzi – Podoboře však sahají do pravěku. První etapa, kdy si tu lidé zbudovali svoje sídlo, je ohraničena 9. až 5. stoletím před naším letopočtem. Pak následovala pauza, která se protáhla na více než tisíc let. To sem šťastně zavítali Slované. A postupně se pustili do díla - hloubili příkopy, vršili valy, vztyčili palisády. Nakonec tady, v oblasti zájmové sféry bobtnající Velké Moravy, zřídili hradisko s oddělenou akropolí určenou elitě, předhradím a posvátným okrskem. Jenže vzájemné soupeření, parcelace teritoria střední Evropy a boj o území přinesly také své důsledky. A strategicky skvěle položené hradiště, které kontrolovalo údolí Olše i obchodní trasu, lehlo popelem. I po této katastrofě se sem znovu vrátil život, opětovné vzkříšení trvalo však jen krátkou chvíli. Zároveň se role regionální metropole přesunula na protější břeh. Tam se pomalu začaly rodit obrysy pozdějšího města Těšína. I z tohoto důvodu bývá chotěbuzské hradiště často označováno jako Starý Těšín.

Akropole s pohanskou svatyní

Ačkoli se obecně o hradišti vědělo, stěžejní systematické výzkumy se naplno rozeběhly teprve během druhé půle minulého století. Nové milénium ale Starý Těšín otevřelo také laikům, neboť se tady poprvé u nás podařilo úspěšně zrealizovat vizi archeoparku umístěného přímo na půdě původního starodávného sídla. Tím pádem hluboký příkop znovu překlenul dřevěný most, za nímž se rýsují špičaté kůly masivní palisády. Jakmile se otevře těžká brána, odhalí se ploché návrší někdejší akropole vyplněné ukázkami různých typů slovanských obydlí, včetně interiérů i řemeslných dílen.

Neobvyklou pozoruhodnost tvoří dlouhý a rozměrný halový dům inspirovaný stavbou z hradiště v polské Lubomi. Pod jeho krovem se zřejmě naši předkové shromažďovali k důležitým rokováním. A pravděpodobně se rovněž oddávali oslavám doprovázeným poháry medoviny. Jasně oddělený prostor uvnitř akropole je určen svatyni. Tam se k nebi tyčí dřevěná pohanská modla zkrášlená vyřezávanými reliéfy s motivy čtyř postav. Jedná se o volnou adaptaci vycházející ze známého kamenného Zbručského idolu, jehož originál zdobí výstavní síň Archeologického muzea v Krakově. Spekuluje se, že modla snad měla být zasvěcena bohu Svantovítovi. Naopak protihlasy argumentují tvrzením o uctívání Svantovíta výhradně mezi polabskými a pobaltskými Slovany...

Překvapivý nález a maskot parku

Archeopark spadá do působnosti Muzea Těšínska. Zájemci o prohlídku sem mohou zavítat celoročně, avšak zimní varianta je podstatně omezena a zkrácena. Kombinace moderního vstupního komplexu s expozicí a návštěvnickým centrem možná vyvolá údiv. V koncepci výstavních prostor se hojně uplatnily interaktivní prvky a zároveň se tady objevují též vtipné vsuvky. Například vitrína s nálezy ze „záchranného výzkumu“ při bourání staré budovy. Za sklem pak spatříme novodobou zubní protézu, skleněnou kuličku a umělohmotnou dózu.

Jiný významný historický objev však přímo zrodil maskota archeoparku. A tím je rozpustilý chrt Kmínek. Archeologové zde kromě spousty cenných předmětů odkryli mimo jiné i kosti atypicky velkého psa. Experti pokračovali ve svém bádání dál a zjistili, že tento pejsek se oproti tehdejším polotoulavým voříškům těšil naprosto exkluzivnímu postavení, neboť společně s nejmocnějšími obyvateli hradiště obýval samotnou akropoli. Z hlediska rasy se nejvíce podobal současnému polskému chrtovi. Žádné obdobné plemeno se u nás tenkrát nevyskytovalo, tudíž se zřejmě jednalo o vzácný a drahý dar nebo reprezentativní doplněk chotěbuzského velmože. Chrt Kmínek pravděpodobně pocházel odněkud ze středního Polska nebo Pobaltí.

Za branou archeoparku se díky různorodým akcím můžeme vrátit nazpět hluboko do dávné minulosti. Část přednášek a ukázek je zasvěcena řemeslům – hrnčířině, zpracování železa nebo výrobě šperků. To určitě představuje skvělou výzvu, přinejmenším pro ženy. Zároveň se sem pravidelně přicházejí podělit o své sladké i pichlavé zkušenosti včelaři. A za letních nocí se tu tradičně odehrává strašidelné putování do temného světa netopýrů i upírů.

Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2454027
DnesDnes61
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden1934
Tento měsícTento měsíc4973

Partnerské weby

apartman banner