Různými předměty na cucání se lidé snažili děti uklidňovat už celá staletí. Používali k tomu látkové uzly namočené do vody nebo medu, dřevěné špalíčky nebo rukojeti chrastítek vyráběných z kostí, korálů či kamene. Nic z toho nikdy nedosáhlo takové

popularity jako gumový dudlík. O patent na „originální a nové řešení dětského tišítka“ si Christian W. Meinecke zažádal v roce 1901. Byl to newyorský drogista a mnoho se o něm neví. Jeho dětské tišítko tvořilo gumové cucátko a diskový štít, který měl zabránit cucátko spolknout. Další vynálezci si nechávali patentovat různé varianty, jeden z nich přidal na štítek kroužek, s jehož pomocí se dal dudlík snadněji vyndat dítěti z úst. V počátcích dudlíků se gumové části zpracovávaly pomocí síry, která po sobě zanechávala nepříjemný pach. Některé se barvily do bíla, což znamenalo použití olova. Štíty se dělaly z kostí, slonoviny nebo hliníku. Gumu časem nahradil latex a silikon, slonovinu či kost umělá hmota.

(ndro)

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2550553
DnesDnes88
VčeraVčera641
Tento týdenTento týden1470
Tento měsícTento měsíc729

Partnerské weby

apartman banner