Život ve středověku rozhodně nebyl jednoduchý. Pojďme se podívat na mučící „chuťovky“, které rozhodně život příjemným nedělaly…
Uzda hádavých
Hádáte se rádi? Tato "chuťovka" byla určena výhradně pro krocení zlých, hádavých a svéhlavých žen v Anglii v sedmnáctém a osmnáctém století.
Udělovala se v případech, kdy se ženy na ulicích modlily (ovšem pořád a řádně nahlas), budily tedy dojem neženského chování a náboženského fanatismu.
Uzda (častěji nazývaná jako ohlávka) byla složena z železného náhubku a železného plátku, který držel jazyk dole. K ohlávce se často přivazoval provaz, kterým mohla být žena vláčena jako dobytek. Veřejné ponížení bylo ovšem jen tou mírnější částí trestu. Železný plátek byl pokryt drobnými hroty natočenými směrem dolů. Při sebemenším trhnutí provazu pak způsobovaly silnou bolest (nebo při pohnutí jazykem).
Skřipec, ach, to právo útrpné!
Skřipec (nebo i "žebřík") se řadí mezi drsnější nástroje práva útrpného. Slouží ke znehybnění a bolestivému napnutí vyslýchaného. Jde o vodorovnou, šikmou či svislou konstrukci, opatřenou okovy či jhy k zachycení rukou a nohou vyslýchaného a napínacím zařízením, nejčastěji ve formě rohatky a několikaramenného vratidla. Starší konstrukce napínací zařízení neměly a pro napínání se používala rozličná závaží, zavěšovaná nejčastěji na nohy vyslýchaného.
Účinek spočívá v bolestivém natažení kloubního vaziva a tkání trupu a končetin, vedoucí při vyšším natažení až k jejich ruptuře či vykloubení (prakticky v ramenních a kolenních kloubech). Některé varianty skřipců používaly pro zostření účinku hraněné či ozubené hřebeny, vkládané nejčastěji pod záda vyslýchaného. Jinou variantou zostření (používanou zejména u svisle konstruovaných skřipců) bylo vtahování vyslýchaného s rukama za zády – technika, vedoucí k luxaci ramenních kloubů. Alternativním využitím konstrukce skřipce (používaným ve Španělsku) bylo smyčkování – přitahování trupu nebo končetin ke konstrukci skřipce smyčkami provazu, které se utahovaly otáčením podložených dřevěných vratidel.
Pokud byl člověk na skřipci natahován obzvláště urputně, mohl být natažen až o 30 - 50 cm. Procesu prodlužování podléhaly taky vnitřní orgány, svaly, šlachy a cévy (žíly a tepny). Vnitřní krvácení a obtížně hojitelné natržené šlachy působily bolest i dlouho po samotném natahování.
Smrt ovšem až tak obvyklá nebyla, katovi holomci si dávali velký pozor, aby odsouzený (většinou kacíř, heretik) přežil a mohl svědčit, jak mu přikázali.
Odsouzený mohl být natahován v polohách:
vodorovná - člověk byl natahován na lavici, připoutaný provazy za kotníky a zápěstí k natahovacímu zařízení (princip páky a navíjení). Pod záda odsouzence se při "zostřeném" režimu přidával drsný válec opatřený bodci nebo hranami, který zároveň s napíním nesnesitelně drásal záda (silně nepříjemné v dnešní době je, když do vás někdo při protahování jen dloubne prstem).
svislá - zavěšení na žebříku nohama dolů. Tato poloha se vybírala při dlouhodobějším mučení (dlouhé hodiny, popř. dny). Chudák byl zavěšen za zápěstí (paže) na žebřík, a na kotníky mu byla přivázána těžká závaží.
šikmá - šikmý žebřík, šikmá lavice. Tento způsob se moc nepoužíval, nevykazoval žádanou efektivitu, spíš nepříjemnost. Jeho používání bychom označili za vzácné.
V pozdně středověké Anglii žil kdysi jeden kněz. Snažil se kázat pravdu. Možná se jeho mše líbily bohu, ale naprosto se nelíbily jeho představeným. Když s ním po dobrém nic nesvedli, vzali ho do vězení a ukázali mu mučírnu. Nedal na sobě nic znát. Vzali ho k železům (pouta na zápěstí umístěná ve výšce asi 2,5 m nad zemí. Sloužila podobně jako skřipec, odsouzený visel za zápěstí s nohama ve vzduchu). Hrozili, ale marně. Vsadili ho tedy do nich. Jenže ouha. Průměrná výška muže ve středověku byla asi 160-165cm...milý kněz byl chlap jak hora (asi 190cm). I s pouty pohodlně stál na zemi. Jelikož žádné jiné vhodné nástroje neměli, musel kat chtě-nechtě vykopat díru v podlaze, aby kněz visel. Po několika hodinách těžké práce bylo hotovo a chudák opravdu visel. Po půlhodině ho natáhli o 30 cm a jeho prsty skoro neudržely pero, když podepisoval přiznání...
Palečnice způsobovaly značnou bolest
Palečnice se řadí k mírnějším nástrojům útrpného práva. Jedná se o upravený šroubový lis, složený ze dvou či tří plochých dřevěných (později železných) pásků, spojených suvně stahovacími šrouby. Pro zvýšení účinku byly vnitřní plochy pásků někdy opatřovány rýhováním, hraněním nebo i hroty, v modernější podobě byly pásky mírně prohnuté.
Palečnice se používaly převážně k drcení prstů, přičemž nástroj mohl být nasazen na falangu prstu (mírnější podoba). Často zmiňované využití palečnic k drcení genitálií či prsů v rámci útrpného práva není (s výjimkou jednotlivostí a excesů) doloženo.
Při drsnějším trestu se palečnice nasazovaly na klouby, při mírnějším jen na články. Avšak i tehdy způsobovaly značnou bolest (nicméně byly spíš nepříjemností). Při dlouhodobém ponechání palečnic však mohla tkáň buď znecitlivět, nebo rovnou odumřít.
(toh)

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2455463
DnesDnes42
VčeraVčera659
Tento týdenTento týden3370
Tento měsícTento měsíc6409

Partnerské weby

apartman banner