Anglické obchodní městečko Thirs (hrabství North Yorkshire) proslavil veterinární lékař a spisovatel James Alfred Wight, známý pod pseudonymem James Hernot, který psal úspěšné příběhy ze své praxe. Ale městečko má ještě jednu raritu. Busbyho židli, která je v místním muzeu. Prokletá židlé má na svědomí 63 lidí.
Tato židle se proslavila v celé Anglii. Vše začalo roku 1702. O židli by se nikdy nemluvilo, nebýt incidentu, který se tehdy udál. Je několik verz, jak a proč k němu došlo. Uvedeme jen jednu. Židle patřila místnímu občanovi Thomasi Busbymu. Opilý Busby se tehdy vracel z hospody domů. Když otevřel dveře, k jeho úžasu v jeho nuzném příbytku a na jeho oblíbené židli seděl tchán Daniel Auty.
„Co tady děláš?“ zeptal se Busby podrážděně. „A sedíš na mé oblíbené židli.“
„Na tvoji židli se mohu, víš co... Přišel jsem si pro dceru.“
„Proč?“
„Protože s ní zacházíš jako se zvířetem.“
„Co je ti co po tom, je to moje žena. A vypadni!“ Auty se k odchodu neměl, a tak ho Busby popadl a vyhodil na ulici. Když se Auty zvedal ze země, řekl: „Stejně si zítra přijdu pro dceru znovu.“
Busby svého tchána navštívil ještě týž večer. S kladivem, kterým ho ubil. A mrtvolu schoval v blízkém lese.
Za několik dnů, po nalezení mrtvoly Daniela Auty, byl Thomas Busby obviněn z vraždy a soud ve městě York ho odsoudil k trestu smrti oběšením. Těsně před popravou Busby vyslovil kletbu a vyřvával do přihlížejícího davu:
„Ať každý, kdo si sedne na moji oblíbenou židli, zemře!“
Na Thomase Busbyho a jeho židli by se zapomnělo, protože byla skoro dvě století uložená mezi starým nábytkem. Její neslavná historie začala v roce 1894. Tehdy se židle objevila v hospodě, u které byl Busby oběšen a pohřben.
Jak se židle dostala do hostince, není známo. Podle záznamů se první obětí židle stal thirský kominík, který si na ni v hospodě sedl, právě v tom roce 1894. Na druhý den spáchal sebevraždu. Oběsil se. Tehdy samozřejmě nikoho nenapadlo, že by za to mohla židle. Ale když po návštěvě hospody obětí přibývalo, lidé se o židli začali zajímat, pátrali po její minulosti. A tak se dověděli, že je prokletá.
Navzdory špatné pověsti židle v hostinci zůstala, bylo na ní však napsáno varování, aby si lidé na ni nesedali, že je prokletá. Ale našlo se několik návštěvníků, kteří tomu nevěřili. Byli mezi nimi například kanadští letci, kteří bojovali ve druhé světové válce. Při návštěvě hospody si na ni jednotlivě sedli. A na druhý den všichni padli v boji.
Po těchto špatných zkušenostech majitel hostince židli odklidil na půdu. V roce 1978 nový majitel hostince Tony Earnshav našel na půdě starobylou židli a dal ji do hospody. Díky svému starobylému vzhledu neušla pozornosti návštěvníků. A všichni, kteří si na ni sedli, do čtyřiadvaceti hodin zemřeli při různých nehodách. Zda za to mohla židle, je sporné, ale faktem je, že desítky lidí, kteří si na židli sedli, jeden po druhém umřeli. Náhoda?
Tony Earnshav proto daroval židli místnímu muzeu, kde byla pro jistotu zavěšena na zeď, aby si na ni nikdo nesedl. Od té doby není známo, že by nějaký člověk zemřel.
Může být legenda o prokleté židli pravdivá? Anglický publicista John Bacon je přesvědčen, že určitě je. Samozřejmě se i dnes najdou „nevěřící Tomášové“, dokonce by si na židli sedli. Mnozí o to v muzeu požádali, ale pro jistotu jim nebylo vyhověno.
(kýr)

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2455414
DnesDnes652
VčeraVčera796
Tento týdenTento týden3321
Tento měsícTento měsíc6360

Partnerské weby

apartman banner