Vy i váš manžel jste onkologové. Byla to vaše profese nebo něco jiného, co vás přivedlo k celostní medicíně?
Na cestu celostní medicíny mě přivedly veškeré životní okolnosti – počínaje obdobím dospívání a hledání se, přes studium medicíny, touhu skloubit poznatky západní medicíny s psychologií a

naukami východní medicíny a náboženství až po rozhodnutí, nebo spíš vnitřní přesvědčení, stát se onkologem. Neodmyslitelnou součástí celého vývoje se stalo mé mateřství a partnerství s mým mužem. Speciálně mateřství mi otevřelo úplně nové obzory a nepoznané „komnaty“, se kterými jsem vůbec neměla zkušenost a hledala jsem dál, jak nejlépe propojit dosud žité role s tou novou, protože právě mateřství v kombinaci s partnerstvím mě přivedlo k mé celistvosti. A ta celistvost mi začala dávat smysl i v pomoci lidem.
S jakými metodami pracujete, čím vším se zabýváte?
Základní metodou, se kterou pracuji, je kineziologie, respektive její psychosomatické odvětví ONE BRAIN, se kterým pracuji již 16 let. Postupně jsem doplňovala znalosti z oblasti eneagramu, homeopatie, rodinných konstelací, aromaterapie, SRT a zároveň jógy, dýchacích technik, detoxikačních metod, například MUDr. Jonáše apod. To vše propojuji lifekoučingem.
Momentálně nejvíc pracuji tak, že svým klientům nabízím to, co umím, a společně vytváříme léčbu „na míru“ tak, aby jednotlivé metody byly s dotyčným člověkem kompatibilní a zároveň i člověk s nimi.
Změnil se od vašich počátků před šestnácti lety nějak váš přístup k pomoci pacientům? Myslím tím po lékařské i alternativní stránce.
Určitě. Nyní se daleko více řídím intuicí a nechávám se vést, nedržím se striktně metody, když vnímám, že to není funkční. Změna se týká mého přístupu k lidem, k nemoci a k životu osobně. Vnímám, že jsem vedena k daleko větší pokoře, toleranci, přijetí, naslouchání… A totéž v daleko hlubší formě než dřív mohu nabídnout lidem, kteří ke mně přicházejí.
Mým vnitřním přesvědčením je, že každý člověk má dáno se vyléčit sám, nemoc je cesta, která nám pomáhá otvírat doposud skryté zdroje každého z nás, a mým úkolem tedy není léčit lidi, ale pomoci jim přiblížit se k jejich vlastní sebeléčivé schopnosti.
Prošla jste výcvikem šamanismu... Co vám přinesl?
Šamanismus mi přinesl hluboký prožitek vědomí, že všichni, lidé, příroda, vesmír jsme vzájemně propojeni a vytváříme JEDNOtu.
Vědomí toho, že příroda a lidé nám zrcadlí nás samé, ať v pozitivním, tak negativním, slova smyslu, a tím se můžeme učit a posouvat. Zároveň nás to vede k daleko větší zodpovědnosti za život, za svá rozhodnutí, chování, myšlenky, emoce.
Spolu s manželem jste absolvovali seberozvojový seminář v Peru. Zajímalo by mě, jak probíhal a jaké poznatky jste si přivezli?
Seminář byl devítidenní, koncipovaný seberozvojově a měl přesný program a pravidla. Byli jsme pod dohledem místních kuranderos (odpovídá severoamerickým šamanům), kteří jsou zároveň erudovaní psychologové. Hlavní šéf centra Takiwasi je původně lékař pocházející z Francie…
Seminář má svoji posloupnost - nejdříve je potřeba připravit tělo na další léčebně – sebepoznávací procesy. To se děje, stejně jako další procedury, pomocí rostlin, se kterými kuranderos pracují tradičním indiánským způsobem. V první fázi očisty těla dostáváme purgativní rostliny(dávivé). Dále následuje speciální ceremonie, kdy dostáváme rostliny „matky učitelky“, jež nám v rámci několikahodinového rituálu ukazují, „zviditelňují“, témata ke zpracování. Zviditelnění může proběhnout formou vize nebo somatického zážitku. Je to velmi individuální.
Vše probíhá pod dokonalou supervizí a kontrolou kuranderos. Na konci ceremonie je bedlivě kontrolováno, aby každý z účastníků byl v naprostém fyzickém i psychickém pořádku a byl schopen se sám vrátit do své ubikace. Další den následuje společné sdílení, jakési shrnutí zážitků tak, aby se každý z nás rámcově orientoval v tom, co mu bylo ukázáno a jak se to týká jeho tématu.
Následuje další část semináře - čtyři dny v džungli, kdy každý má vyhrazenu svoji velmi skromně vybavenou chatičku, kde je úplně sám, bez jakékoliv elektroniky a kontaktu s okolím. Pouze ho třikrát denně navštíví kuranderos s rostlinou jemu určenou. Pak následuje návrat do centra, seminář končí opět ceremonií s rostlinami a závěrečným shrnutím poznatků s hlavním kuranderem. Poznatky jsou velmi individuální a osobní, velmi těžko přenositelné do slov. Asi nejvíce by můj vnitřní stav vystihovalo slovo VDĚK.
Co vás vždy potěší a zvedne vám náladu?
Vzduch a smích! A objetí. Hodně pro mě znamená pobyt v přírodě a pohyb. A sounáležitost, tvoření.
Mám to štěstí, že mohu svůj život a své prožitky sdílet se svým mužem a blízkými přáteli, stejně naladěnými. Naše děti jsou obě velmi kreativně zaměřené, každé svým způsobem, takže náš způsob života, potřeba přírody, rituálů, tvoření, pohybu, seberozvoje, vztahů je jim blízká.
Nějaká rada pro čtenáře Spiritu na závěr?
Necítím se úplně kompetentní někomu radit, spíš bych ráda sdílela své poznání - dívat se na svět SRDCEM přináší obrovský dar radosti, naplnění a důvěry. Máme v sobě všechny odpovědi na otázky a cesta hledání je právě TEN ŽIVOT, po kterém toužíme a někdy si mylně myslíme, že nám ho mohou dát hmotná vlastnictví.
Hodně štěstí všem na cestě k sobě!
Ludmila Veselá
Foto: archiv Marty Brychtové

 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2451620
DnesDnes97
VčeraVčera620
Tento týdenTento týden3651
Tento měsícTento měsíc2566

Partnerské weby

apartman banner