V Anglii jsou zahrady ve velké oblibě a pochází ze staré zahradnické tradice. Kolem římských vil se kdysi rozkládaly velké zahrady a Římané si do nehostinné Británie dováželi nebo dávali posílat stromy a rostliny, na které byli zvyklí z Itálie nebo Galie. Plinius sděluje v 1. století po Kristu, že byly do Anglie poslány třešně a jistě se tak stalo i s jinými pěstovanými stromy. Když v 5. století Římané Anglii opustili, pokleslo také zahradničení, které oživlo zase až v 11. století vlivem Normanů, kteří je přejali z okruhu působnosti Karla Velikého. V 16. a 17. století byly zakládány četné parky i zahrady ve francouzském slohu, který však dospěl do takových výstřelků, že se proti němu začal obracet dobrý vkus všech rozumných lidí. Z toho odporu asi vznikly tak zvané zahrady anglické, v nichž příroda nebyla znásilňována, nýbrž stromy, louky a trávníky, květinové partie, vodní toky a jezera byly spojovány v přirozený celek, napodobující nějakou idealizovanou krajinu. Na změnu vkusu také prý velmi působil Milton, básník „Ztraceného ráje“ a Thomson, básník „Počasů“, dále básník Pope, který si zařídil na svém sídle roku 1716 zahradu, jež měla být malebnou a současně přirozenou, a ta se stala příkladem pro četné jiné zahrady. Ale jsou také zprávy, že anglické parky vznikly pod vlivem zahrad čínských. Čínští císaři milovali kolem svých sídel zahrady, které měly ráz malebných přirozených krajin s dalekými průhledy, jezery, potoky, mosty a lučinami a lesíky i osamělými stromy. Císařské zahrady byly napodobovány velmoži, ale také nebohatými občany, kteří si však mohli dovolit pouze miniaturní zahrádky.
Anglie se od 17. století stala koloniální velmocí a bohatla. Její šlechta i bohatí obchodníci spolu závodili ve velikosti a kráse zahrad. Z celého světa začali námořníci přivážet zajímavé rostliny, pro něž se stavěly skleníky. První takzvaný křišťálový palác, celý ze železa a skla, 100 metrů dlouhý, vystavěl v zahradách vévody z Devonshiru v Chatsworthu jeho vrchní zahradník Josef Parton právě asi před 175 lety.
Vedle parkového zahradnictví bylo horlivě podporováno také zelinářství. Také to dosáhlo nejvyššího stupně nejprve v zahradách šlechticů a bohatých obchodníků a průmyslníků. Anglie měla vynikající zelinářské odborníky, kteří však nebyli tak vysoko ceněni, jako parkoví zahradníci, dnes bychom řekli zahradní architekti. Ovocnictví dlouho stálo v Anglii daleko za uměním francouzským a belgickým, což částečně souvisí také s nevhodným podnebím ve větší části Anglie, kde mlhavé dny brání slunci, aby dávalo stromům možnost nést aromatické a chutné ovoce. Anglie se stávala stále více závislou na dovozu ze svých kolonií, proto vlastní zemědělství stále více zanedbávala. Rostly plochy pastvin, lučin, trávníků a parkových zahrad, a ovocné sady i zelinářské zahrady zůstaly omezeny na vhodné kraje nebo na sousedství velkých měst, kde byl zabezpečen dobrý odbyt.
Ozdobné zahradnictví v Anglii získalo velice vlivem Královské zahradnické společnosti. Společnost zkoušela ve svých rozsáhlých zahradách rozmanité rostliny zaslané z kolonií, a ty, které se osvědčily, doporučovala svým členům. V roce 1812 začala vydávat časopis, ve kterém byly popisovány nové odrůdy a druhy, pozornost věnovala též zahradní architektuře. Později přibrala společnost do svého programu také ovocnictví.
(rp)

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2452635
DnesDnes542
VčeraVčera570
Tento týdenTento týden542
Tento měsícTento měsíc3581

Partnerské weby

apartman banner