V severní části Ladožského jezera leží mnoho ostrovů, největší z nich je Valaam. Od X. století zde stojí nejstarší pravoslavné stavby. Než přišli křesťanští mniši, stály zde pohanské oltáře. Jedna z verzí říká, že Valaam znamená ostrov Velese (Veles = slovanský bůh stád), jiná tvrdí, že je to vysoká země. Asi je druhá verze pravdivější, protože se ostrovy zvedají vysoko nad hladinu jezera. Největší ostrov, Valaam, má 9,5 km na délku a asi 6 km na šířku. Nad hladinu ční asi 60 metrů. Na západě jeho skály spadají strmě do hloubky desítek metrů. Na Nikonovském ostrově se podobná kamenná stěna spouští do hloubky 200 metrů.
Valaamské ostrovy jsou unikátní. Nacházejí se na zlomu zemské kůry a v takových místech vždy dochází k mnoha podivným, tajemným jevům. Některé skály jsou jakoby rozseknuté mnohametrovými svislými trhlinami.
„Celá tato hromada, vystupující z vln jezera – moře, jako by byla utvořena podle nějakého fantastického plánu,“ říká výzkumník Lazarev. „Valaam má léčitelské schopnosti. Když jsem se sem dostal poprvé, nebyl jsem zcela zdráv. Ale zde mě rázem vše přešlo.“ To potvrzují i další návštěvníci. Například vědec Andrejev sem přijel jako chlapec v roce 1916: „…měl jsem angínu a vysoké horečky. Přišel lékař – mnich, něco mi dal. Můj otec byl silně věřící, modlil se v kapli za mé uzdravení, a mně skutečně horečka klesla. On věřil v pomoc svatých, já v léčitelské schopnosti ostrova.“ Možná, že kouzlo ostrovů vychází z toho, že spočívají velice hluboko ve starém podloží, které obsahuje magnetické minerály, jež v celku působí jako veliký magnet. V některých místech žula vychází na povrch a zastavují se zde hodiny. Obyvatelé říkají, že je těžké se zde orientovat podle kompasu a nejztřeštěněji se ručička pohybuje v místech, kde stojí chrámy a kříže. S magnetismem asi souvisí i zdejší klima, které je mnohem mírnější než na pobřeží. Stává se, že na podzim jsou břehy Ladogy v husté mlze, a na Valaamu svítí slunce. Co neobyčejná zjevení na nebi?
Otec Boris vzpomíná, jak viděl velikou a jasnou hvězdu, když lezl v roce 1914, ještě před válkou, na zvonici. Zvonil a díval se, jak se rozplývá v nočním nebi. Podobně skupina turistů uviděla v roce 1984 nad ostrovem svítící kouli velikou jako Měsíc v úplňku. Dívali se na ni asi čtvrt hodiny. Pak ztemněla, změnila se v malou hvězdičku a zmizela. Ještě téhož roku viděli tři turisté dvě zářící koule, které se po deseti minutách spojily do jedné a rychle zmizely ze zorného pole. V létě 2007 spolupracovník Akademie věd Novopolskij viděl „padající hvězdu“, kterou považoval za meteorit. Ale ten nespadl, naopak se zastavil a pak rychle přiblížil k pozorovateli. Nabyl tvaru vzducholodi, osvětlené vpředu a vzadu, na délku měl asi sto metrů a v průměru asi 12 až 15 metrů a stál ve výši asi 300 až 500 metrů. V divákovi vyvolal paniku, a tak se vrhl na zem. Ze vzducholodi vyletěla bílá koule a zamířila na sever, zatímco vzducholoď mířila od západu na východ. Koule za lesem přistála a ještě dlouhou dobu osvětlovala les.
Podobné vzducholodi se nad souostrovím objevovaly na rozhraní let 2000 – 2001. Tak turisté viděli objekt doutníkovitého tvaru, nebyl nijak osvětlen, plul pomalu a naráz rychle zmizel.
Jiní viděli dva objekty doutníkovitého tvaru stříbřité barvy s otvory v zadní části tělesa. Byly asi 150 metrů dlouhé a asi 40 široké, vzadu rozšířené – jako by tam byly motory. Spolu zmizely za horizontem.
Ještě jedna záhada – ladožské fata morgány. Prosté, které popíše školák, i velice složité. Ten, kdo je viděl, mluví o městech s kolonádami, nebo o pomalu plujících korábech, o pohádkově krásných skalách se zámky a špičatými věžemi. Jednu takovou vidinu měl i Lazarev. Z mlhy se vynořil jakýsi ostrov, uprostřed se tyčila hora, kolem vrcholu růžová záře.
Na jih od Valaamu leží ostrov Divný. Je skutečně ze všech nejpodivuhodnější. Rostou na něm husté jedle s větvemi ležícími na zemi. Ty větve obrostly mechem. Vládne tam stále šero. Uprostřed ostrova se uchoval veliký kruh z balvanů. Objevují se tam jakési bílé bytosti – „lidé-nelidé, zvířata-nezvířata“, říkají ti, co to viděli. Vyrůstají přímo ze země po dvou až po šesti, jsou různé barvy a jasnosti. Výška sloupů je od jednoho do pěti metrů, v průměru asi dva metry.
Ještě jeden poznatek zanechal v roce 1858 francouzský spisovatel Alexander Dumas, který pobýval u valaamských břehů: „…vše pohltila taková mlha, že jsme neviděli jeden druhého. V mlze duněl hrom a jezero bouřilo jako voda v kotli. Zdálo se, že se bouře nezrodila ve vzduchu, ale přímo v hlubinách bezedného jezera. Mlha stále houstla, rány hromu ohlušovaly, blesky vše osvětlovaly jakýmsi mrtvolným světlem, vody jezera se zdvihaly stále výše, ale nikoli bouřením vln, nýbrž jakýmsi podzemním klokotem. Trvalo to vše asi dvě hodiny.“
(ndro)

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2456263
DnesDnes125
VčeraVčera717
Tento týdenTento týden4170
Tento měsícTento měsíc7209

Partnerské weby

apartman banner