0140kouzla 1Již více než 700 let se nad údolím Jizery pyšně tyčí věže a zdi hradu, později zámku a nakonec zříceniny Zvířetic, kde se lze setkat se zajímavými bytostmi. Mocný hrad byl vystaven Zdislavem, synem samotné a legendami opředené léčitelky svaté

Zdislavy, z rodu pánů z Lemberka (což byla větev slavného a rozvrstveného severočeského rodu Markvarticů). Dostal jméno pravděpodobně podle zemana Zvěraty, zakladatele nedaleké obce, která existovala už před stavbou sídla. Měl za úkol střežit pradávnou zemskou kupeckou stezku vedoucí z Prahy do severních Čech a dál do Lužice. A samozřejmě vybírat mýto na strategickém místě u pojizerského brodu.

0140kouzla 6Tajemný lví zachránce

Jedna z legend, která se v kraji vypravuje dodnes, je o setkání hradního pána s Paní větru. Toho roku byla tak ukrutná zima, že se pán ze Zvířetic rozhodl ulevit sužovaným poddaným. Vyjel z hradu a zamířil na místo, které mu místní vědma popsala jako zázračné, ale chmurné - prý tu z puklin v zemi vycházely všechny nejdivočejší bouře, vichry a ledové smrště. Když tam rytíř dorazil, uviděl dívku obklopenou smečkou vlků. Chtěl nejbližší šelmu střelit šípem, dívka však vykřikla, aby nestřílel na její přátele. Představila se mu jako Paní větru a děkovala za jeho statečnost a snahu pomoci. Ještě než se rozplynula jako horská mlha, řekla: „Když budeš potřebovat mou pomoc, udatný rytíři, přijď na toto pole a volej mě. Přijdu a pomohu ti, když to bude v mých silách.“ A tak se i stalo, když se po čase do země vrátila válka a hrad Zvířetice oblehli nepřátelé. Když už se zdálo vše ztraceno, vzpomněl si rytíř na slib Paní větru. Tajnou chodbou se sám proplížil ven z hradu a spěchal na pole. Tam zavolal a víla se skutečně objevila. Vyslechla jeho prosbu o pomoc, utrhla z keře trnitou větvičku a rytíře s ní škrábla do hrdla. Uplynulo jen pár vteřin a šlechtic se proměnil v obrovského lva. Zvíře se zlatavou hřívou vyrazilo k hradu a lehce jeho obléhatele rozprášilo. Pak si lev sedl vítězoslavně na hradby a čekal, co se stane. Nevěděl totiž, jak se proměnit zpět do lidské podoby. Pojednou k němu přistoupil jeho bratr a ve víře, že zachránce je tvorem nadpřirozeným, kterého jim seslal sám Bůh, mu pokorně skládal díky. Když se lva odvážil pohladit, nahmatal mu v hřívě zaražený trn z keře, a tak mu jej vytáhl z rány. Zvíře se proměnilo v jeho bratra.

Děsivé rejdy vodníků

Protože se hrad tyčí nad řekou, není divu, že se v jeho okolí vypráví také řada příběhů o vodnících. Až do roku 1713 stával pod hradem mezi Zvířeticemi a Chudoplesy most. V tůni pod ním bydlel starý vodník, který útočil na každého, kdo tudy v noci procházel. To se stalo málem osudné i jednomu silnému chasníkovi, když se vracel po půlnoci z Bakova, kam chodil až ze Zvířetic za děvčetem. Sotva vstoupil na most, vodník na něj skočil, až se mladík prohnul. V hrůze prchal se svým nákladem až na kraj vsi a teprve tady se ho vodník pustil. Chasník pak už nikdy po soumraku přes most nešel. V roce 1713 vrchnost most zrušila a zřídila místo něj přívoz. Od těch dob se tam říkalo „U přívozu". Za časů převozníka Honse bydlel v blízké tůni jiný vodník, který ve dne lovil a v noci spal u Honsů na peci. Každého, kdo by mu chtěl v revíru lovit ryby nebo se jen vykoupat, tenhle nerudný zelenáč se žabíma rukama a nohama, s rozpláclým nosem a velkýma rybíma očima, utopil. Jednou v neděli upekla stará Honsová buchty, schovala tři vodníkovi a tři dala služce. Když vodník přišel, počítal: „Jedna bušta, dvě bušty, třetí buštu děvka snědla.“ Strašně se urazil a v chalupě ho už nikdy nikdo neviděl. V okolí Zvířetic se také vypráví řada pověstí o loupežnících, protože v kraji se toulal mimo jiné se svou bandou i známý lupič Babinský.

Petr Blahuš

Foto: Petr Blahuš a Pixabay

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2454618
DnesDnes652
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden2525
Tento měsícTento měsíc5564

Partnerské weby

apartman banner