V roce 1975 se jistá žena v domácnosti v anglickém Hertfordshireu obrátila na tisk s následující zprávou: „Můj muž si potrpí na koření kari. Před pěti lety si koupil plechovou dózu s koriandrem, z níž si jídlo značně koření. Nevím, kolik koře ní již spotřeboval, ale dóza je stále plná až po okraj. Je to dobře vidět. Když si naberete plnou lžíci a dózu zavřete, je po otevření zase plná.“

Nebylo by k zahození mít něco z ničeho. I když tomu nikdo asi moc nevěří, je příjemné snít o takovémto perpetu mobile, kdy cosi zcela hmotného vzniká doslova ze vzduchu, bez zjevných přísunů potřebných materiálů a energie. A přesto je tato pohádková vize realitou.

Na dvoře kostela opatství v Arles sur Tech už přes tisíc let tryská podivuhodný pramen křišťálově čisté vody s léčivou mocí. Nevysychající zdroj zázračné tekutiny ale nevychází z hlubin země, rodí se doslova z ničeho v uzavřeném kamenném sarkofágu.

V desátém století do něj opat Arnold uložil pozůstatky kostí Abdona a Sennena. Tito dva mučedníci při Diokleciánově pronásledování křesťanů kolem roku 304 zemřeli krutou smrtí. Když v roce 1366 nastalo zničující sucho, zjevili se oba světci ve snu opatu de Baufortovi a nabádali ho k otevření sarkofágu. Kněz poslechl a nalezl kamennou „vanu“ plnou čisté pitné vody. Její neubývající zásoby umožnily mnichům i okolní pospolitosti přečkat do příchodu dešťů. Situace se opakovala v každém období sucha. Vojáci, kteří pili vodu ze sarkofágu v době francouzsko – španělské války, si povšimli, že jejich rány se neuvěřitelně rychle hojí a letité choroby ustupují.

Věhlas léčivého pramene se začal šířit po světě. Jenže, bohužel, vypukla francouzská revoluce a žoldnéři pochodující na Španělsko nebrali na kostel a jeho tradici žádné ohledy. Vodu vylili a sarkofág začali používat k uskladnění odpadků. Teprve v roce 1795 se benediktini pokusili o obnovu. Opakovaně vymývali vnitřek svatého hrobu vařící vodou a vysušovali ho plátny. K úžasu přítomných se na dně sarkofágu znovu objevila voda. Cele město děkovalo na kolenou Bohu za návrat zázračného pramene. Ostatky mučedníků, doposud bezpečně ukryté před revolucionáři, byly vráceny na místo. Mniši sarkofág pevně uzavřeli železnými obručemi a vznikající vodu nechali odtékat kovovou trubkou zaraženou do malé štěrbiny.

V padesátých letech dvacátého století se otec Dalque rozhodl hrob vyčistit. Na dně nalezl vrstvu černého slizu. Po jeho odstranění a vysušení sarkofágu plátnem se předešlé zázraky neopakovaly. Mniši tedy umyli ostatky svatých relikvií a znovu je uložili do hrobu. Osm dnů po této akci se voda objevila znovu a prýští dodnes. Vědci dokázali, že voda vykazuje neobyčejnou čistotu s nepatrnými stopami křídy. Podobnou kvalitu lze získat pouze kondenzací. Ale to je v případě Arles sur Tech nemožné. Teplota uvnitř sarkofágu je prokazatelně vyšší než venku. Voda by tedy měla spíše stékat po povrchu kamenného hrobu než se hromadit uvnitř. Přesto je jí stále dostatek.
(nag)
 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2457779
DnesDnes210
VčeraVčera695
Tento týdenTento týden905
Tento měsícTento měsíc8725

Partnerské weby

apartman banner