Golem je jako záhadný hliněný tvor stvořený rabínem Löwem  Maharalem známý po celém světě. Řada badatelů ho navíc považuje za vůbec prvního historicky zadokumentovaného robota. Jak ale vlastně vznikl, kam se poděl a co spojuje zánik tohoto stvoření se smrtí jeho

proslulého „otce“?

Tvůrci Golema se měli rituálně očistit a obléci si během obřadu bílá roucha (vzpomeňme si na scénu z filmu Pekařův císař). Této magické operace se mají zúčastnit dva až tři lidé, kteří vezmou panenskou hlínu z hor, kde nikdo nikdy nekopal, a promísí ji se živou proudící vodou, aby z ní posléze vytvořili figuru Golema. Tu mají položit na zem či zapustit do země.

Je zajímavé, že poslední vědecké výzkumy potvrdily prastaré mýty o stvoření člověka z hlíny, protože se ukázalo, že řetězce chemických sloučenin v jílu se až překvapivě podobají šroubovicím DNA. Mimochodem, slovo Golem znamená v hebrejštině neúplnost, nedokonalost, a takto byla také tato bytost pojímána. Neměla vlastní myšlenky ani vlastní vůli, nemohla hovořit a pouze plnila příkazy svého pána.

Proces oživení a znehybnění

V dalším průběhu operace pak byl kolem Golema vytvořen na zemi kruh a účastníci aktu jeho stvoření a oživení obcházeli jeho hliněný trup. Někteří badatelé tvrdí, že kolem něj dokonce tančili v kruhu podobně jako sekta tančících dervišů nebo starých židovských chasidů. Přitom se recitovaly různé kombinace božího jména a hebrejské abecedy, a to z její prvé poloviny. Pokud chtěli mágové Golema opět znehybnit, obcházeli ho v opačném směru a recitovali tyto kombinace pozpátku, popřípadě použili druhou polovinu abecedy.

Během oživování Golema docházelo rovněž k tomu, že na jeho čele vyvstalo hebrejské slovo „emet“, které značí „pravdu“. Pokud ale bylo z tohoto slova smazáno jeho první písmeno a na Golemově čele zůstalo jen „met“, z Golema vyprchal život. „Met“ totiž znamená židovsky „smrt“. Jinou, v legendách zaznamenanou, možností uspání Golema bylo vyjmutí tajemného šému z otvoru na jeho hlavě.

Smrt ukrytá v růži

Podle badatelů Otomara Dvořáka a Aleše Česala dosáhl pražský rabín Jehuda Löw ben Becalel (známý též jako Maharal) coby oblíbenec samotného císaře Rudolfa II. nejvyšších stupňů zasvěcení v mystických praktikách, a to včetně podmíněné nesmrtelnosti. Podle řady pražských židovských legend totiž starý rabín dlouho úspěšně unikal smrti tím, že vždy včas odhalil, že se k němu přiblížila, a učinil potřebná protiopatření. Osudnou se mu nakonec stala až růže, kterou mu předala mladá krásná dívka, a ve které se smrt ukryla. Když totiž k růži stařec přivoněl, zemřel. Tuto legendu si lze vysvětlit tak, že rabi Löw na stará kolena podlehl klasickému mužskému pokušení.

Mystici však upozorňují, že obraz růže je grafickým schématem stvoření vesmíru, se kterým se setkáváme třeba v okenních rosetách gotických katedrál, v symbolech Velké Matky - Panny Marie, či na legendárním praporu svatého Vojtěcha (pod ním Češi v roce 1126 slavně zvítězili nad přesilou německého císaře). Růže je z tohoto důvodu také jedním ze základních symbolů rosekruciánů, kteří se v renesanční době objevili poprvé zrovna v éře Rudolfa II.

Zasvěcenci Bílého bratrstva

Možná tedy, že legenda o růži vypovídá o zapojení tohoto výjimečného a zasvěceného muže židovské diaspory do tzv. Bílého bratrstva. Mezi jeho členy po celém světě patřily - a stále patří -  nejlepší osobnosti bez ohledu na svůj původ a víru. Je tedy pravděpodobné, že Jehuda Löw ben Becalel také patřil do kruhu rosekruciánů a ono přičichnutí k růži vyjadřuje, že sice rabínova tělesná schránka fyzicky zemřela, ale duchovní - astrální schránka se spojila s nehmotnou energií informačních polí. I proto považují židé svého rabína Löwa za stále živého a duchovně přítomného.

Svědčí o tom mimo jiné desítky a možná i stovky papírových lístků popsaných prosbami, které návštěvníci starého židovského hřbitova v Praze nechávají na jeho náhrobním kameni v naději, že velký mystik jejich tajná přání splní.

Skrývá obra Staronová synagoga?

A Golem? Ten po fyzické smrti svého tvůrce záhadně zmizel. Legenda tvrdí, že se nalézá ukrytý na půdě Staronové synagogy, pravděpodobně nejstarší nepřetržitě stojící židovské synagogy v Evropě, jejíž základní kameny přenesli andělé do Prahy ze Šalomounova chrámu v Jeruzalémě. Je zajímavé, že na půdu Staronové synagogy nesmí nikdo vstupovat. Povolení k průzkumu bylo uděleno jen dvěma lidem - v roce 1920 tam Golema hledal „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch a v 80. letech 20. století s pomocí georadaru Ivan Mackerle.

Samotný Golem přestal fungovat v roce 1593 po té, co ho Löw Maharal kvůli nebezpečí, které znamenal pro své okolí, „deaktivoval“ vyjmutím šému a tajnou kabalistickou formulí (shém ham foráš).

Rabi Löw měl údajně Golema uspat až po začátku šábesu (šabatu), kdy byl nucen přerušit bohoslužbu (po odzpívání žalmů 92 a 93, kterými se vítá šabat) a porušil tak zákaz práce. Po návratu do synagogy začal proto oba žalmy zpívat znovu, jako by se nic nestalo. Tento zvyk se mimochodem ve Staronové synagoze udržel dodnes.

Petr Blahuš

Ilustrace: Židovské muzeum v Praze

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2454216
DnesDnes250
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden2123
Tento měsícTento měsíc5162

Partnerské weby

apartman banner